EDIN2.BLOG

LEIA V NOVÉ SUKNI

Neděle v 20:01 | Eďa | - PRINCEZNA LEIA (IMPLDOLL YOLANDA)

TAK JSEM SE ROZHODLA FOTKY LEILY VKLÁDAT SEM:-)

FOTILA BYCH JI TOTIŽ NEUSTÁLE A PŘIJDE MI HODINU OD HODINY KRÁSNĚJŠ ÍA KRÁSNĚJŠÍ A FOTEK MI TAK PŘIBÝVÁ A PŘIBÝVÁ:-)

UHÁČKOVALA JSEM SUKÝNKU. MĚLA JI DOSTAT CAMI A K TOMU DODĚLAT VRŠEK, ALE TO JSEM NESTIHLA A KDYŽ LEIA DORAZILA, VĚDĚLA JSEM, ŽE SUKNI BUDE MÍT ZROVNA ONA.

BOTIČKY MÁM ZATÍM POUZE ČERVENÉ, TAK JE BUDE MÍT KE VŠEMU...

TRÍČO JE OD MOXIE TEENZ, TAKTÉŽ OPASEK.

OBJEDNALA JSEM JÍ UŽ NĚJAKÉ RIFLÍKY A TRIČKA, TAK JSEM ZVĚDAVÁ, JESTLI A JAK JÍ BUDOU SEDĚT.

HNED VÁM TO SEM PAK VLOŽÍM:-)

VČERA JSEM SE NACHYSTALA NA TAKOVOU OPERACI, POŘÁD JSEM JI PŘEMLOUVALA A PŘIŠLO MI,

ŽE SE NIJAK NEBRÁNÍ - KUPODIVU (STAČÍ CHTÍT UČESAT A HÁŽE SE NA MĚ ŠKAREDÉ OKO...)

... ONA HOLKA ASI VĚDĚLA PROČ...

KDYŽ UŽ JSEM SI VŠE NACHYSTALA, ZAPÁLILA SVÍČKU A CHTĚLA SE DO TOHO PUSTIT, TAK JSEM SI UVĚDOMILA, ŽE VŠECHNY UŠI, CO JSEM KDY PÍCHALA BYLY ZE VŠEHO MOŽNÝHO, ALE Z RESINU NE!

TROCHU JSEM SE ZDĚSILA, VŠECHNO ZASE SCHOVALA... PAK JSEM CHVÍLI PŘEMÝŠLELA, JESTLI JSEM VŮBEC NĚKDY VIDĚLA PROPÍCHANÝ RESIN... :-( :-D

A VYTÁHLA NALEPOVACÍ "KAMÍNKY", CO JSEM KDYSI KOUPILA U VIETNAMCŮ ZA 10,- Kč A POUŽILA RADĚJI JE:-)

TAKŽE NYNÍ MÁ LEIA KRÁSNÉ NAUŠNIČKY, ANIŽ BY PROŠLA TÍM "KRVÁKEM":-)

ONA HOLKA VĚDĚLA, PROČ NEPROTESTUJE... JEN ČEKALA, AŽ MI TO DOJDE:-)

Počet komentářů: 15

MIRANDA A JEJÍ ŽIVOT V.

25. listopadu 2010 v 11:47 | Eďa | MIRANDA A JEJÍ ŽIVOT

KDYŽ MIRANDA V NOCI ZAVOLALA JB, ŽE UŽ JSOU S RIVEREM NA CESTĚ K SOBĚ DOMŮ, BYLY TÍM OBA S LUKASEM DOST ZASKOČENÍ. JB SICE ČEKALA VŠELICOS... ALE KDYŽ JE VIDĚLA, JAK SE OBA TETELILI, BYLO VŠE JASNÉ... SPIKLENECKY NA MIRANDU MRKLA A JE JISTÉ, ŽE PŘI PRVNÍ PŘÍLEŽITOSTI PROBĚHNE POŘÁDNÝ VÝSLECH:-)

LUKAS SE TVÁŘIL STEJNĚ VRAŽEDNĚ JAKO PŘI PŘEDCHOZÍM SETKÁNÍ, ALE TÍM UŽ RIVEROVI NA NÁLADĚ UBRAT NEMOHL.

MIRANDA RIVEROVI USTLALA V OBÝVÁKU A ŠLA SI LEHNOUT ZA MALOU KAI. BYLA CELÁ ROZHOZENÁ. ROZNĚŽNĚLÁ, PŘI TOM I TROCHU NAŠTVANÁ - TENHLE POCIT ALE ODSOUVALA NA NEURČITO... PŘECE SE TÍM NEBUDE TEĎ ZABÝVAT. NAVÍC RIVER ZŮSTAL U NÍ DOMA!

RÁNO KUPODIVU NEPROBĚHLO VŮBEC ROZPAČITĚ JAK OČEKÁVALA, ALE V NAPROSTÉ POHODĚ. RIVER VSTAL DŘÍV NEŽ ONY DVĚ, NACHYSTAL MIRANDĚ KÁVU A PŘIŠEL JE VZBUDIT.

JE VIDĚT, ŽE JE POVAHOU HRAČIČKA, TAKŽE I KDYŽ TO S DĚTMA NEUMÍ - NĚJAKÉ PŘEBALOVÁNÍ, PŘEVLÍKÁNÍ A TAK JE V JEHO PŘÍPADĚ NAPROSTO MIMO MÍSU - PO CHVÍLI SE DOKÁZAL NALADIT NA KÁTINU NOTU, VÁLELI SE PO ZEMI PO OBÝVÁKU, POSÍLALI SI AUTÍČKO...

MIRI Z TOHO VÝJEVU CELÁ ZJIHLA A RADĚJI UTEKLA DO SPRCHY, ABY SE PROBRALA A USPOŘÁDALA ASPOŇ TROCHU MYŠLENKY.

VŮBEC SE NEMĚL K ODCHODU, COŽ JI DOST UDIVOVALO A KDYŽ SE NABÍDL, ŽE JE POZVE DO CUKRÁRNY, TAK ANI NEPROTESTOVALA. ZNÁ JEDNU, KTERÁ JE MOC FAJN A NAVÍC JE TAM BEZVA DĚTSKÝ KOUTEK, TAK SE TAM VYDALI.

RIVER SE TVÁŘIL JAKO KLASICKÝ CUKRÁRENSKÝ VYMETAČ, PŘESTOŽE SÁM NĚJAKOU NAVŠTÍVIL NAPOSLEDY NĚKDY V DĚTSTVÍ.

V KOUTKU UŽ BYLA JINÁ HOLČIČKA, TAK I MALÁ KAI MÁ O ZÁBAVU POSTARÁNO.

- "Káťo! Chytej!"

RIVER SUNDAL ČEPICI ...

... A HODIL JI SMĚREM K MALÉ...

KAI SE ZAČALA HNED CHICHOTAT A MIRANDĚ BYLO JASNÉ, ŽE V TÉHLE SESTAVĚ SI JE TAM UŽ NAVŽDY ZAPAMATUJÍ...

- "Jéjé, to jsem nešika!"

KAI SE POŘÁD CHICHOTÁ A UŽ SVÝMI VRÁVORAVÝMI KRŮČKY KLOPÝTÁ PRO ČEPICI

DALA JI MÁMĚ, TA JI RADĚJI VĚŠÍ NA VĚŠÁK.

DRUHÁ HOLČIČKA UŽ SE K NÍ HRNE

ASPOŇ SI BUDOU PĚKNĚ HRÁT A MIRANDĚ S RIVEREM ZBYDE CHVILKA PRO SEBE

OBJEDNALI SI NĚCO NA ZUB

RIVER A JEHO NENECHAVÉ RUCE... ON ZA TO PROSTĚ NEMŮŽE!

ACH TA JEHO VŮNĚ!

JAK TO JEN DĚLÁ? TAK TO S NÍ UMÍ, STAČÍ CÍTIT TEPLO A VŮNI JEHO TĚLA A JE S ROZUMEM V KONCÍCH.

- "Neblázni, nemůžeš mě tu kdo ví jak objímat! Nejsme žádný zamilovaný páreček přece!" vidí, jak se po jejích slovech Riverovi stáhl obličej.

CHOPILI SE KAŽDÝ SVÉ SKLENKY...

...KOUKAJÍ JAK SI DĚTI BEZSTAROSTNĚ HRAJÍ...

- "Navíc... Kai mě ještě nikdy s nikým neviděla" špitla Miri,

"musím si odskočit, promiň."

RIVER ZŮSTÁVÁ CELÝ PAF. COŽE? ALE ZJIŠTĚNÍ, ŽE HOLKY NIKDO NENAVŠTĚVUJE MU DOST ZVEDLO NÁLADU. I KDYŽ... JEN NA CHVÍLI...

- "Zlatíčko, pěkně si hrej, maminka hned přijde." dala Kai zákusek, i když je jí jasné, jak bude po jeho konzumaci vypadat.

------------------------------------------------------------

KDYŽ SE VRACÍ, V PRVNÍ MOMENT KONTROLUJE, JESTLI JE V KOUTKU VŠE V POŘÁDKU.

OVŠEM DRUHÝ POHLED...

... VYSCHLO JÍ V KRKU... TEN HA--L!!!

UŽ SE TAM OBJÍMÁ S NĚJAKOU BLONDÝNOU!

JDE VIDĚT, ŽE SI "NEJSOU CIZÍ"

KDYŽ USLYŠELI JEJÍ KROKY...

OTOČILI SE...

MIRANDĚ JE POVĚDOMÁ... ODKUD JI JEN ZNÁ?

- "Zlato, pamatuješ si Adele?"

MIRANDĚ TO V HLAVĚ ŠROTUJE - ADELE, ADELE, ADELE, JASNĚ, ŽE JI ZNÁ!

- "Sestřička se mi promenáduje po městě a ani mi nezavolá! Pamatuješ si Mirandu?"

- "Jistě bráško. Na ni se přece nedá zapomenout, ne?" zní to tedy dost jízlivě...

JAKMILE USLYŠELA JEJÍ HLAS, TAK SI JI VYBAVILA VÍC NEŽ DOBŘE... POTKALA JI JEN JEDNOU...

- "Samozřejmě, že si tě taky pamatuji..."

- "Hmmm... nebrečí tu nějaké dítě?"

RIVER PŘISKOČIL PRO KAI

- "No jo, bylo mi jasné, že patří k vám! Vlásky má jako maminka... ta se nezapře..." její tón opět nic moc...

- "Vypadáš dobře na to, že máš malý dítě..."

- "Rivere, musím už domů..." cítí, jak se to všechno hrne... ta mrcha! Jak si mohla myslet, že by den s ním mohl proběhnout v pohodě!

- "Reni, počkej... kam by jsi chodila. Áďa se tu jen stavila, má se sejít s kamarádkou..."

- "Jasně, R-E-N-I..." kladé důraz na každé písmenko. "Rušit vás nebudu, přece vám nebudu kazit vaši rodinnou idylku..." jízlivost jí ze rtů přímo odkapává.

- "Ale že jste mi to tajili, to vám neodpustím bráško" otočila se k Riverovi. "a co tomu jako říká máti? taky to neví, že?"

MIRANDA VIDÍ, ŽE JE ZLE.

ADELE JE PROSTĚ JEJÍ PROKLETÍ.

NAVÍC RIVER OČIVIDNĚ VŮBEC NEVÍ, KTERÁ BIJE... ZATÍM MU NIC NEDOŠLO.

MUSÍ VZÍT KAI A RYCHLE ZMIZET!

- "Opravdu už jdu. Dobře jsme se pobavili, ale už mi to stačí." hlas má studený jako led.

Na Adele se ani nepodívá...

- "Ahoj Rive"

ŽE BY SE HISTORIE OPAKOVALA? JAK DLOUHO HO TEĎ NEUVIDÍ? NEJLEPŠÍ BY ASI BYLO, KDYBY NIKDY! HLAVNĚ UŽ NIKDY, NIKDY, NIKDY NECHCE POTKAT TU NESNESITELNOU, ŽÁRLIVOU POTVORU!

Počet komentářů: 11

28. - ISOBEL A TAKEO

11. listopadu 2010 v 19:23 | Eďa | BARBIŇÁCI

ISOBEL SI VYBRNKÁVÁ SVOU OBLÍBENOU PÍSNIČKU, V HLAVĚ SI PŘI TOM PŘEHRÁVÁJEJÍ PRVNÍ - A ZATÍM I POSLEDNÍ - SETKÁNÍ S TAKEM.

... NO JO, OBA SE OPILI VÍC, NEŽ JE ZDRÁVO A PO HODINĚ OKUKOVÁNÍ SE NA BARU JÍ TAKEO POSLAL DALŠÍHO PANÁKA. TEN JÍ NEJEN DODAL KURÁŽ, ALE TAKY JI JEŠTĚ VÍC SKOLIL - ZÁBRANY PADLY A PO CHVILCE POVÍDÁNÍ SI KDO VÍ O ČEM (PAMĚŤ UŽ JÍ V TOMHLE BOHUŽEL NEMŮŽE MOC DOBŘE POSLOUŽIT) VYPADLI VEN. JELIKOŽ NA TOM BYLI OBA STEJNĚ, NEPŘIŠLO JIM NIC DIVNÉHO NA TOM, ŽE SE NA SEBE VRHLI HNED PŘED BAREM. VE VÁŠNIVÉM OBJETÍ SE ODŠOUPALI KOUSEK ZA ROH A NAPROSTO BEZ ZÁBRAN SE TAM JEDEN DRUHÉMU ODDALI. ŠTĚSTÍ, ŽE NEŠEL ZROVNA NIKDO KOLEM...

PAK SE PO SOBĚ JEŠTĚ CHVÍLI VÁLELI NA LAVIČCE V PARKU A ŠLI KAŽDÝ SVOU CESTOU...

DRUHÝ DEN SE VZBUDILA AŽ PO OBĚDĚ, CELÁ ROZBOLAVĚLÁ OD KRKOLOMNÝCH POZIC, KE KTERÝM SE DÍKY DVOUM PROMILÍM V KRVI DOPRACOVALI A JAKO BONUS S PĚKNOU KOCOVINOU...

KDYŽ SI ZAČALA VYBAVOVAT ÚTRŽKY, ZAČALA SE I PŘES UKRUTNÝ BOLEHLAV ČERVENAT - A TO BYLA V MÍSTNOSTI SAMA...

KDE SE TO V NÍ PROPÁNAJANÁ VZALO?

OBA BYLI STEJNĚ HLADOVÍ A NAPROSTO BEZ ZÁBRAN.

NEJVĚTŠÍ ŠOK VŠAK NASTAL, KDYŽ JÍ JEŠTĚ TEN VEČER ZAVOLAL. KDYŽ UVIDĚLA NEZNÁMÉ ČÍSLO, NEJPRV TO NECHTĚLA ANI ZVEDAT, ALE ZVĚDAVOST ZVÍTĚZILA..

KDE VZAL JEJÍ ČÍSLO? ŽE BY MU HO SAMA DALA? BOHUŽEL NEVÍ..

TŘEBA SE TO OD NĚJ NĚJAK NENÁPADNĚ DOZVÍ.

Z V O N E K

UŽ JE TADY!

ODLOŽILA KYTARU A ŠLA KE DVEŘÍM

NEVÍ, CO MÁ ČEKAT... V TELEFONU ZNĚL JEHO HLAS PONĚKUD NEJISTĚ... NO CO, NEMAJÍ SI CO VYČÍTAT!

OTEVŘELA... A STÁL TAM ON - SE SVÝMI TMAVÝMI VLASY, BLEDÝM OBLIČEJEM, TEMNÉ OČI UPŘENÉ PŘÍMO NA NI. NAPROSTO NEODOLATELNÝ... TAK SEXY...

V KRKU JÍ VYSCHLO

VEŠLI DO MÍSTNOSTI.

ISOBEL VIDÍ, CO MÁ V RUCE - KOUKÁ NA NĚJ A ČEKÁ, CO ZE SEBE VYSYPE

TAKEO MĚL ŘEČ SICE PŘIPRAVENOU, ALE KDYŽ PŘIŠLO NA VĚC, DOŠLA MU SLOVA

NAKONEC JÍ KYTKU JEN SUŠE PODAL

- "Díky", usmála se na něj. To je tedy překvapení!

"Klidně se posaď, vypadáš, jako že každou chvíli utečeš"

KONEČNĚ SE USMÁL. UVĚDOMIL SI, ŽE SE STEJNÉ ROZPAKY MUSÍ CÍTIT I ONA.

KDYŽ SI SEDALI, POVOLIL JÍ OPASEK.

- "No trapas, tohle by nevymysleli ani v nejlacinějším filmu."

- "Kašli na to. Myslím, že nad povoleným páskem se zrovna my už pohoršovat nemůžeme..."

- "Vypadáš tak smutně" mělo to znít jako konstatování, ale ten otazník tam byl stejně slyšet.

- "To víš, kdo by skákal radostí do stropu, že se zrube jak zákon káže a pak se vrhne na tu nejhezčí holku v baru... A místo toho, aby jí do ucha šeptal něžnosti, které si její krása zaslouží, tak se na ni vrhne jako zvíře..."

POSADIL SI JI NA KLÍN...

NEPROTESTOVALA...

- "No jo, klidně by mohl skákat do stropu - však to zabralo... Bránil se tomu snad někdo?" mluvili raději pořád v třetí osobě.

- "Máš pravdu" zase nahodil ten svůj jemný, neodolatelný úsměv.

- "A taky máš krásné vlasy..."

KDYŽ NA SEBE POHLÉDLI, BYLO JASNÉ, JAK TO ZASE SKONČÍ...

BERE JI DO NÁRUČE...

MLUVIT JE ZBYTEČNÉ...

KDYŽ JI ZVEDAL, VYSMEKLA SE A NAPROSTO NESMYSLNĚ SI ZASE DALA PÁSEK...

- "Hmmm, tak to bylo fakt zbytečné..." šeptá Takeo. Z jeho hlasu jí páteří projela zima.

- "To víš, to jsem celá já... Samá bláznovina. Aspoň budeš se mnou mít víc práce" směje se potichu.

- "Rád si tu práci dám.... dnes tě už nikam odnášet nebudu, vezmu si tě hned tady... .

.... na zemi....

... chceš?"

ISOBEL SE ANI NENAMÁHÁ ODPOVÍDAT.

JEJÍ OČI A JEJÍ TĚLO MLUVÍ ZA NI.

NAJEDNOU SI VZPOMNĚL NA TO ODPOLEDNE S TJ...

NEŽ JE TEHDY VYRUŠILA SPLASH... TANČILI V MÍSTNOSTI... VÁLELI SE PO ZEMI... TJ MĚLA NA SOBĚ TY EXOTICKÉ ŠATY...

RTY SE MU STÁHLY. BOLELO TO... ALE TAKY CÍTIL VZTEK.

ISOBEL TU ZMĚNU HNED ZAZNAMENALA - "Děje se něco?"

CHYTIL JI ZA VLASY...

NE, TEN VZTEK MUSÍ PŘEKONAT. ISOBEL ZA TO NEMŮŽE, PŘECE SE K NÍ NEBUDE KVŮLI TOMU CHOVAT JAK HRUBIÁN..

- "Nic zlato... promiň...

dnes bych chtěl být k tobě něžný.... i když - tady na zemi..."

- "Nemusíš, jestli nechceš" vydechla.

Cokoliv, cokoliv, hlavně ať už to je...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ:-)

Počet komentářů: 16

27. - NADJA S ÉVOU

9. listopadu 2010 v 11:22 | Eďa | BARBIŇÁCI

NADJA S ÉVOU SE SEŠLY NA SVÉM OBLÍBENÉM MÍSTĚ...

V PARKU JE TAKOVÝ PRIMA "BUFIK", SEDÍŠ POD STŘECHOU A PŘECE VENKU A MŮŽEŠ POZOROVAT OKOLÍ...

- "Teda, ty brýle ti sluší... Proč je nenosíš pořád?"

- "Asi proto, že hezčí jsem přece jen bez nich. Podívej, tohle místo nevypadá špatně..."

- "Tam by se mi líbilo. Co tomu říkáš?"

- "Jooo, hmmm. Dobrý. Souhlasím. Zavoláme tam a zjistíme, jestli je to ještě volné, zatím píšou, že je to hned k nastěhování."

- "To se mi snad zdá... Nadi, vidím dobře?"

A UŽ JSOU OBĚ NA NOHOU. SAMOZŘEJMĚ, ŽE VIDÍ DOBŘE. NA KOHO JINÉHO BY ASI TAK MOHLY MÍT ŠTĚSTÍ...

- "To je určitě ta zrzka, jak si ho omotala kolem prstu..." zasyčela Éva. Žárlivost v jejím hlase nešla přeslechnout.

- "Jak se cukrují... ten mě fakt štve! Je to největší proutník, na jakého jsem kdy narazila!" odfrkla znechuceně.

- "Jsou všichni stejní... kašli na něj, brzy už se s žádným z těch, na které jsme měly štěstí nebo spíš smůlu, potkávat nebudem. "

- "Už aby to bylo! Dívat se na tohle mi opravdu nedělá dobře... Jak tam lížou zmrzlinu. Myslej si jak jsou v těch tmavých brýlích nenápadní, při tom jsou naprosto nepřehlédnutelní! By mě zajímalo, co by tomu asi tak řekla Kumiho" při té představě se uchichtla. Že by mu ještě před odjezdem zavařila?

- "Dojíme to a půjdem. Vyfotila jsi je na mobil?"

- "Jasně! Ale stejně to o něm všichni vědí, divím se, že mu ještě Mizutani hoši nerozbili hubu."

- "Už mě přešla chuť, pojď, jdem pryč..."

- "Dobře, zavedu tě tady na jedno místo na konci parku, tam určitě přijdeš na jiné myšlenky..."

--------------------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------------------

- "Ty mi dáváš! Jak kdybys nevěděla, že jsem na koni v životě neseděla!"

- "No právě! Věděla jsem, že přijdeš na jiné myšlenky" směje se Nadja. Na Évu je tedy pohled, kůň pro ni opravdu není to pravé ořechové:-)

- "To se ti tedy povedlo! Celý život se tomu vyhýbám a ty mě pak tak snadno ukecáš!"

- "No není božský pohled z koňského hřbetu?" směje se dál Nadja.

- "Jak pro koho... Pro mě byl božský pohled na ty dva... Ale musí se nechat, že River vypadal fakt zamilovaně, a to je co říct. Asi má pro zrzky slabost."

- "Víš co, tak radši slez, než spadneš:-D Půjdeme se projít a pak vyřešíme ten inzerát."

- "Ještě, že jsem tě potkala! Vůbec nevím, co bych si v takové situaci sama počala! A to jsem ještě nevěděla jiné věci..." mrkla významně na Nadju. Žilo se jim spolu dobře, rozumněly si po všech stránkách a nikdy by nečekala, že takovou vášeň může zažít zrovna s ženskou. Jenže sousedi na ně divně koukali a navíc pořád potkávaly ty své "osudové chlapíky"...

LEHLY SI DO TRÁVY. JE KRÁSNÝ DEN, PŘECE SI HO NEBUDOU DÁL KAZIT, KDYŽ JE JIM SPOLU TAK DOBŘE..

- "Myslíš, že nás nikdo nevidí?"

- "To by byl gól, kdyby nás uviděl River" teď už se usmívá i Éva. "Asi by mu spadla zmrzlina do klína:-D"

- "Ještě týden a budeme si krásně anonymně žít na druhém konci světa... kde nás nikdo nezná a kde si budem moci užívat všech krás života!"

ZA TÝDEN SE SPOLU PŘESTĚHOVALY NA VŠEM NEZNÁMÉ MÍSTO, ABY MĚLY SVŮJ KLID.

Počet komentářů: 14

NEČEKANÁ MIRANDINA NÁVŠTĚVA IV.

8. listopadu 2010 v 14:19 | Eďa | MIRANDA A JEJÍ ŽIVOT

PŘIŠLI K JB A LUKOVI....

KDYŽ SE S LUKASEM MÍJELI VE DVEŘÍCH, HODIL NA NĚJ LUK DOST NEPŘÁTELSKÝ POHLED. RIVERA TO TROCHU ZASKOČILO, ALE SNAŽIL SE DĚLAT, JAKO ŽE NIC. UŽ TAK HO DOST VYVEDLO Z MÍRY, KDYŽ ZJISTIL, KDO MU PŮJČUJE OBLEČENÍ. NETUŠIL, ŽE SE ZNAJÍ. NIKDY PŘED NÍM O MIRANDĚ NEMLUVILI, TAKHE SE TO TROCHU KOMPLIKUJE... JE JISTÉ, ŽE MIRANDA MUSÍ BÝT O JEHO SOUKROMÍ DOSTATEČNĚ INFORMOVÁNA...:-(

- "Tak tady strávíme dnešní večer? Hmmm..."

ODSUNUL STOLEK A PŘISTOUPIL ROVNOU K MIRANDĚ. JE TAK KRÁSNÁ... ACH JO, ON ŽÁDNÉ KRÁSE NEDOKÁŽE DLOUHO ODOLÁVAT. I KDYŽ SI MYSLEL, ŽE SI SPOLU POPOVÍDAJÍ, TAK UŽ NA ŽÁDNÉ MLUVENÍ NEMĚL ANI POMYŠLENÍ, PŘESTOŽE BY JÍ RÁD POLOŽIL ASPOŇ TISÍC OTÁZEK. ALE TO AŽ JINDY, TEĎ SE JÍ POTŘEBUJE DOTKNOUT...

CHYTLA HO KOLEM PASU, ANIŽ BY PŘEMÝŠLELA. TAK NĚJAK VZADU V HLAVĚ JÍ COSI BLIKALO, JAKO ŽE BY NEMĚLA, ALE KDYŽ UCÍTILA JEHO VŮNI... A NEMĚLA HO PŘED TÍM DOMA VIDĚT POLONAHÝHO. KDYŽ SE OSPRCHOVAL A PROŠEL KOLEM NÍ, ZATOČILA SE JÍ HLAVA...

JE TAK DLOUHO SAMA. NA ROZDÍL OD NĚJ. ON SI UŽÍVAL ASI I ZA NI. A JEŠTĚ ZA SPOUSTU DALŠÍCH...:-(

KDYŽ SE JEJICH OBLIČEJE K SOBĚ PŘIBLÍŽILY, TAK UŽ MIRANDA NEUVAŽOVALA...

POLÍBILA HO, JAKO BY TO BYLA TA NEJBĚŽNĚJŠÍ VĚC NA SVĚTĚ....

- "Na tuhle chvíli jsem tak dlouho čekal..."

TAK TAHLE VĚTA JI OVŠEM VELICE RYCHLE PROBRALA!

- "Nech toho! Nepřišla jsem si to sem s tebou rozdat! Chtěla jsem si s tebou jen v klidu promluvit!"

- "Jo? A na to si potřebuješ půjčit byt?"

- "Ty samolibej pitomče!" tohle už na ni bylo moc! Nejen, že je s ním sama v prázdným bytě, ještě mu i málem podlehla! Cítila, že se co nevidět rozbrečí...

- "Ty myslíš jen na jedno! Lámeš holky na potkání... proč.. proč jsi ke mně vůbec přišel? Myslím, že ta křepelka, co jsi ji měl včera po boku by ti stačila úplně stejně, pravděpodobně i líp!"

ACH JO, UŽ JI PÁLÍ OČI... CO NEVIDĚT SE TO POHRNE... ŽE SEM CHODILA... ŽE HO VŮBEC POUŠTĚLA DÁL, UŽ KDYŽ PŘIŠEL, MĚLA MU TY DVEŘE PŘIBOUCHNOUT A MĚLA BY KLID!

... NO... I KDYŽ... TO ASI TAKY NE, JEN BY SI MOHLA DOMA V KLIDU POBREČET....

CO TEĎ? CO MU MÁ VŮBEC ŘÍCT?

"ty hajzle Kai je tvoje? jo, pitomče, podlamují se mi z tebe kolena ale nehodlám ti dělat další čárku v kalendáři?"

ANI JEDNO BY NEBYLO TO PRAVÉ OŘECHOVÉ

I KDYŽ OBOJÍM BY HO ZCELA JISTĚ VYVEDLA Z MÍRY.... TÍM PRVNÍM STOPROCENTNĚ...

UCÍTILA ZEZADU JEHO RUCE.... OTÁČEL SI JI K SOBĚ...

- "Ne, fakt toho nech Rivere. Nevzala jsem tě sem, abych se s tebou pelešila. JB mi to nabídla a mně se to zdálo lepší. Věděla jsem, že budu rozrušená a kdyby se náhodou malá vzbudila... nechtěla jsem aby mě tak viděla. JB je má kamarádka a myslela to dobře."

- "Možná bude lepší, když se sebereš a půjdeš domů. Stejně není, co by jsem si měli my dva říct. Oblečení čisté máš, pak dej Lukovi věci, až se s ním uvidíš a nechám ti u něj I ty tvoje."

- "Ne, ne, zlato.... Pojď si prosím tě sednout. Nechtěl jsem tě naštvat... jen jsem to---ehm---ASI špatně pochopil..."

SEDĚLI NAPROTI SOBĚ, Z MIRANDY UŽ TO NEJHORŠÍ OPADLO A ZAČÍNALA ZASE CÍTIT TO VZRUŠENÍ, JAKO KDYŽ SEM PŘIŠLI. JEJICH RUCE SE K SOBĚ POMALU PŘIBLIŽOVALY...

...AŽ SE SETKALY...

CÍTILA, JAK JÍ JDE HORKO DO CELÉHO TĚLA... RUKA JI PÁLILA, PÁLILO JI UŽ VLASTNĚ CELÉ TĚLO...

- "Reni..."

- "Neříkej mi tak, tohle oslovení mě bolí... patří do jiných časů, ty už jsou pryč a já jsem pro tebe už jen Miranda."

- "Mirando... Reni... když jsem tě včera uviděl, bylo to jako blesk z čistého nebe - nemohl jsem celou noc oko zamhouřit, věděl jsem, že musím jít za tebou... už jsem to nemohl vydržet.. Chtěl bych ten čas aspoň trochu vrátit..."

POLOŽIL JI NA SEDAČKU A MIRANDA VĚDĚLA, ŽE JE V KONCÍCH. ..ŽE UŽ NETOUŽÍ PO NIČEM JINÉM, NEŽ PO JEHO DOTECÍCH... PO JEHO TĚLE...

JEŠTĚ SE NA SEBE PODÍVALI A OBA VĚDĚLI, ŽE TOMUTO VEČERU UŽ NEBUDE NIKDO KLÁST ŽÁDNÉ PŘEKÁŽKY...

... JEN TOMUTO VEČERU...

HLAVA SE JÍ TOČILA, V UŠÍCH HUČELO, UŽ NEMYSLELA NA NIC, JEN NA JEHO PEVNÉ TĚLO, JEN ABY JI UŽ SVLÉKL...

... MYSLET BUDE AŽ ZÍTRA... TRÁPIT SE BUDE AŽ ZÍTRA... VŠECHNO BUDE AŽ ZÍTRA...

TEĎ BUDE JEN S NÍM A UŽIJE SI TO....

... JEJICH RTY SE SPOJILY A ZAČALA NOVÁ KAPITOLA JEJICH MILOSTNÉHO ŽIVOTA...

Počet komentářů: 14

NEČEKANÁ MIRANDINA NÁVŠTĚVA III.

7. listopadu 2010 v 18:08 | Eďa | MIRANDA A JEJÍ ŽIVOT

JB S LUKEM PŘIŠLI DOMŮ... KONEČNĚ, VČERA VEČÍREK, DNES MĚLA JB NĚJAKÉ ODPOLEDNÍ VYSTOUPENÍ V KULTURÁKU A JSOU DOMA... MAJÍ CHVILKU PRO SEBE...

- "Hmmm, miláčku, strašně ti to sluší.... hned bych to z tebe sundal!"

- "Co ti v tom brání?" uchichtla se JB.

JENŽE NEŽ SE STIHLI DOSTAT "K VĚCI", ZAZVONIL ZVONEK...

- "Kdo to může být? Zrovna teď!"

- "Ahoj cukroušci, strašně nerada vás ruším... ale to by jste nevěřili, co se mi stalo!"

MIRANDA JIM POPSALA CELOU NEUVĚŘITELNOU SITUACI...

NO JB TO ROZESMÁLO, ALE LUKAS SE POŘÁD TVÁŘIL DOST NAKVAŠENĚ...

- "Takže, abych to shrnula... přišla jsem Vás poprosit, jestli by jste neobětovali nějaký Lukasův kousek oblečení. Samozřejmě Vám to při nejbližší příležitosti vrátím"

A V TEN MOMENT SI UVĚDOMILA, CO TO ZNAMENÁ! DALŠÍ SETKÁNÍ S "NÍM"! :-(

- "He he, to víš, že jo! Teda, jestli s tím Luk nemá nějaký problém?"

- "No co mi zbývá," bručí Luk. Tomu Riverovi nemůže poslední dobou přijít na jméno.

- "Je mi to tak trapné... ale nic lepšího mě nenapadlo... To by musel u mě přenocovat, než mu vyprané oblečení uschne a to bych asi zešílela!"

PŘI TÉ PŘEDSTAVĚ SE OTŘÁSLA.

- "A vůbec... co proti němu Lukas má? Myslela jsem, že jsou kamarádi?"

- "Ále, to víš... s Riverovou pověstí se není čemu divit. Láme jedno srdce za druhým a nechce, aby ublížil další naší kamarádce..."

- "A to ještě neví, že je Kai zrovna jeho! Doufám, že jsi mu to v nějaké slabé chvilce neřekla?!"

- "Neboj, Luk nemá nejmenší tušení... No ale teď, když mu zlomila srdce pro změnu Kumi, ségra jeho nejlepšího kámoše, tak to jsi měla vidět jeho radost. No jo, chlap..."

- "Cože? Že jsi mi nic neřekla?"

- "Nechtěla jsem tě zatěžovat jeho nechutnými avantýrami, každou chvíli kvůli němu nějaká brečí. No měla by jsi vidět ty propletence... Jedna holka, Éva se jmenuje, se kvůli němu něco natrápila. Pak skončila s Nadjou, Takeovou bývalou obdivovatelkou... Ta zas s Takeshiho parťákem, i když si myslela, kdo ví jak se to neututlá. Ale tady? To nehrozí. A aby toho nebylo málo, tak když Taka opustila jeho do té doby věrná snoubenka, tak kdo myslíš, že ho po nocích utěšoval? Zase Éva! A pak vzala dráhu s Nadjou. Beverly Hills hadra..."

- "Tak to nesu, snad mu to bude. A když ne, má smůlu, bude tady běhat po nocích nahatý" konečně se trochu usmál. Ta představa ho pobavila.

- "A dej si na něj pozor, moc si ho nepouštěj k tělu, myslím, že už tak máš svých starostí dost."

- "Díky Luku! Jsi moc hodný, jsem ti hrozně vděčná. Sedí tam chudák zabalený v osušce..."

- "He he, dobře mu tak. Konečně mu někdo ukázal, že se na něj může leda ..." nedokončil to. Viděl, že Miranda nechápe jeho rozhořčení. Ale na druhu stranu mu to přál, klukovi... napřed se na něj nečekaně vykašle Kumi, pak dojde otravovat kámošku a její dítě se na něj vymočí, haha.. hned se mu začínala zlepšovat nálada. Patří mu to floutkovi!

- "No jo, v první moment mě to taky pobavilo... ale v ten druhý, když si začal sundávat oblečení, mě to přešlo."

- "Miri, víš co, mám nápad. Lepší bude, když ti pohlídáme malou, stejně už spí, tak se po tobě shánět nebude. Zapneme si telku a uděláme pohodičku a ty si to s ním můžeš v klidu vyříkat tady. Ať máte klid..."

- "Jejda, vy jste hodní, to po vás už ani nemůžu chtít."

PANE JO! S NÍM V JEDNOM PRÁZDNÉM BYTĚ SAMA? TO NEZVLÁDNE...

- "Né to je v pohodě. Dej mu ty věci a za chvíli se tu vystřídáme, jo? My se zatím převlíkneme do domácího, ať máme pohodlíčko a vy se zatím nějak domluvte."

- "Dobře, doufám, že to bude rychle vyřízené... Nejraději bych ho kopla"

JENŽE PAK SI ZAS PŘEDSTAVILA TEN JEHO ÚSMĚV A DOST ZNEJISTĚLA...

TAK DLOUHO JE SAMA...

JEN ONA A JB VÍ, JAK DLOUHO...

Počet komentářů: 9

NEČEKANÁ MIRANDINA NÁVŠTĚVA II.

6. listopadu 2010 v 22:04 | Eďa | MIRANDA A JEJÍ ŽIVOT

MIRANDA ZROVNA PROŽÍVALA "KLASICKOU NEDĚLI" S MALOU KAI DOMA.

VČERA BYLA SOBOTA, TUDÍŽ MĚLA HLÍDÁNÍ A MOHLA SI ODPOČINOUT... MÍSTO TOHO NA NÁKUPECH POTKALA RIVERA S TOU NÁNOU A OD TÉ DOBY MÁ PO NÁLADĚ. JEŠTĚ ŽE SE TU STAVILA JB, ASPOŇ SE Z TOHO MOHLA VYPOVÍDAT.

ALE I TAK...

DÍVALA SE NA MALIČKOU, JAK SI PĚKNĚ HRAJE. JEŠTĚ, ŽE JE TO TAKOVÉ ZLATÍČKO.

- "Má - má?"

JEŠTĚ TOHO MOC NENAMLUVÍ...

- "Pojď se napít. Na ... čaj"

KAI SE ZARADOVALA A UŽ SE SVÝMI NEMOTORNÝMI POHYBY SUNE K MÁMĚ.

MIRANDA NA NI DÁL ŽVATLÁ "PO JEJÍM" A PŘITOM PŘEMÝŠLÍ NAD TÍM VČEREJŠKEM.

...KAI UŽ KRŮČKY ZVLÁDÁ SAMA...

- "No pojď k mamince..."

ACH JO, KDYBYS TAK VĚDĚLA TY MOJE MALÁ! JAKÝHO MÁŠ TÁTU, NO TO TI NIKDY VYPRÁVĚT NEBUDU!

STAVĚJÍ KOSTKY, MIRANDA JÍ NĚCO PROZPĚVUJE A KAI VESELE MÁVÁ RUČIČKAMA.

...ZŮSTALA V ZAMYŠLENÍ, KOSTKU V RUCE...

- "Trrrr, trrr" prská holčička.

MIRANDA SE RYCHLE VZPAMATOVALA, ANI NEVNÍMALA ZVONEK - JEŠTĚ ŽE JI KAITLIN PROBRALA.

TO BUDE JISTĚ JB, MĚLA DNES PŘIJÍT NA KAFE, ALE NEVYŠLO JÍ TO, PŘIŠLA SE ASI PODÍVAT, JESTLI JÍ NENÍ NÁHODOU LÍP...

- "Zlatíčko, máma hned přijde, počkej, půjdu tetě otevřít.."

---------------------------------------------------------------------------------------------------

ANI SE NEDÍVALA KUKÁTKEM. BYLA SI TAK JISTÁ, ŽE JE TO KAMARÁDKA, ŽE NAD JINOU VARIATNOU ANI NEUVAŽOVALA.

OTEVŘELA A....

- "Ahoj Reni"

V PRVNÍ MOMENT SE ANI NEVZMOHLA NA ODPOVĚĎ. TEN DŮVĚRNĚ ZNÁMÝ HLAS.

TEDY KDYSI...

NIKDO JINÝ JI TAKHLE NEOSLOVOVAL, PROČ TO NA NÍ ZASE TAKHLE ZKOUŠÍ?

ODOLALA SVÉMU NUTKÁNÍ A DVEŘE MU PŘED OBLIČEJEM NAKONEC NEPŘIBOUCHLA.

- "Co chceš?!"

- "Přišel jsem se na tebe podívat. Jak se máš... a tak..."

- "No tak pojď dovnitř, ale ničemu se nediv. V mém životě nastalo pár změn, co jsme se neviděli."

VZALA HO ROVNOU DO POKOJÍKU, ABY ZKONTROLOVALA MALOU A ABY BYL TEDY V OBRAZE, KDYŽ UŽ PŘIŠEL AŽ SEM....

- "Udělám ti kafé...

....S mlékem?....

Zatím se rozhlídni, toho bince si nevšímej, holt s dětma mít naklizeno nemůžeš...

....A seznam se s mou dcerou Kaitlin."

HMMM, TAK TOHLE NEČEKAL... KDYŽ JI VČERA UVIDĚL, ROZHODL SE, ŽE JI VYTÁHNE NA SKLENIČKU, I KDYBY HO MĚLA CELOU DOBU MLÁTIT PO HLAVĚ...

...ALE DÍTĚ? TO SNAD NE!

- "Ahoj Kaitlin, já jsem strejda River. Co to máš, balonek?"

- "Co bys chtěla?"

S DĚTMA TO PRAVDA MOC NEUMÍ, A MALÁ OČIVIDNĚ NĚCO CHCE. ASI MÁMU?

- "A - a" NATAHUJE KAI...

- "A - Auto? Máš dobrý vkus Kai, doma mám úplně stejné"

MRKL NA NI. ALE NĚJAK TO NEZABRALO A ZAČAL ŘEV.

VZAL SI JI NA RUKY ZROVNA KDYŽ MIRANDA PŘINÁŠELA KÁVU...

ALE UŽ BYLO POZDĚ...

CÍTIL NĚCO TEPLÉHO JAK MU TEČE PŘES KRAŤASE...

To snad ne!!!

- "Tak už vím, co znamená a-a..."

MIRANDĚ KAFÉ MÁLEM VYPADLO Z RUKY. TAK TO MÁŠ ZA TO, HOCHU...

NEVĚDĚLA JESTLI SE MÁ SMÁT NEBO NE, JENŽE PAK SI UVĚDOMILA, ŽE SE S TÍM BUDE MUSET NĚCO UDĚLAT. SAKRIŠ!

POSLALA HO DO KOUPELNY, PAK PŘEVLÍKLA MALOU.

TO JÍ TAK SCHÁZELO KE ŠTĚSTÍ, MÍT HO DOMA POLONAHÝHO!

- "Půjdu ji dát spát. Zatím počkej, pak něco vymyslíme."

- "Hrozně ti to sluší. A malá je celá ty, je krásná."

- "Ehm. Jdu ji uložit, za chvíli jsem zpět."

LEHLY SI SPOLU, DÍVALA SE NA TU BEZSTAROSTNOU HLAVIČKU A PŘEMÝŠLELA, CO SI S NEČEKANOU NÁVŠTĚVOU POČNE

JO JO, ŽE CELÁ MAMINKA! KDYBY TAK VĚDĚL...

NO ALE URČITĚ HO TAHLE NÁVŠTĚVA NAVŽDY ODRADÍ A ONA SE DOSTANE ZAS DO SVÉHO KLIDU

- "Má - má?"

- "Spinkej beruško. Dobrou noc"

SNAD BUDE DOBRÁ. ZATÍM TO VYPADÁ JAKO ZLÝ SEN.

Počet komentářů: 15

NEČEKANÁ MIRANDINA NÁVŠTĚVA

16. října 2010 v 19:00 | Eďa | MIRANDA A JEJÍ ŽIVOT

MIRANDA PŘIŠLA DOMŮ ÚPLNĚ ZNIČENÁ.

UF, JEŠTĚ, ŽE UŽ JSEM TADY!

ROZHLÍDLA SE KOLEM...

JE TU TAKOVÉ PRÁZDNO, TAKOVÉ TICHO....

KDYŽ SE VŠUDE NEPOVALUJÍ HRAČKY, VYPADÁ TO, JAKO BY TU ANI NIKDO NEBYDLEL...

JEŠTĚ MÁ SPOUSTU ČASU, NEŽ PŘIJEDE MAMKA S MALOU, TAK SE NA CHVÍLI NATÁHNE.

...TO SETKÁNÍ JÍ DOST ROZRUŠILO...

NEČEKALA, ŽE ZROVNA JEHO POTKÁ ZROVNA V OBCHOĎÁKU:-(

Z ÚVAH JI VYTRHL ZVUK ZVONKU

"Ahoj Miri! Viděla jsem tě z okna, připadala jsi mi taková posmutnělá, tak jsem přišla na chvilku za tebou! Děje se něco?"

"Ahoj JB, to jsem ráda, že tě vidím - budu ti všechno vyprávět, jen se převlíknu do něčeho na doma a nachystám něco na stůl, vydrž chvilečku!"

JB SE POSADILA. MÁ JÍT SICE ZA CHVÍLI S LUKASEM PRYČ, ALE MIRANDA JÍ PŘIŠLA NEZVYKLE POSMUTNĚLÁ.

JAKMILE JI UVIDĚLA Z OKNA, VĚDĚLA, ŽE MUSÍ ZA NÍ. S MALOU BUDE URČITĚ VŠECHNO V POŘÁDKU, V SOBOTU SI JI BRÁVÁ K SOBĚ BABIČKA...

MUSÍ V TOM BÝT NĚCO JINÉHO.

"Teda, ty ses snad zbláznila! Kdo to bude všechno jíst? A to pití, haha, než odejdu, budu se pěkně motat!Vždyť je to samá vodka!" :-D

"Potřebuju si taky dát něco ostřejšího, sklenice vody by mi teď asi moc nepomohla."

"A co se stalo? Malá je v pohodě?"

"Jo, berunka je naštěstí úplně v pořádku. Však za chvíli ji máti přiveze. Jen jsem dnes byla nakupovat a to bys neuhodla, koho jsem tam potkala!"

"No moc mně nenapínej:-) Asi nějakýho chlapa, ne?"

MIRANDA VYPILA SKLENKU JEDNÍM HLTEM.

"Jo. Chlapa. Hajzlika jednoho!"

"Vodil se tam za ručičku s nějakou ocopánkovanou nádherou. Tvářili se jak hrdličky. Dokud mně teda neuviděli... Ona o mě asi slyšela - a zelenooká zrzka ho zřejmě nezdraví několikrát za den, očividně hned věděla která bije... drapla ho v podpaží a zírala na mě jak na zjevení.

No on taky zíral. Klasika...

Hleděl mi chvíli do obličeje, vzápětí sjel očima dolů.... vůbec se nezměnil. Až se mi naježily chlupy."

"River..."

"Ani to jméno nevyslovuj! Doufám, že malá nebude po něm. Naštěstí je mi tak podobná, že kdyby nás potkal spolu, tak by ho ani nenapadlo, že by mohla být jeho."

"Neví o co přichází..."

"No hlavně odešel dřív, než to vůbec mohl zjistit! Jsem zas tak naštvaná!"

"Kašli na něj, on si ani někoho jako jsi ty nezaslouží."

"Jsi na mě tak hodná! Jsem moc ráda, že jsi přišla, hrozně se mi ulevilo, že jsem ti to řekla. Jinak bych tu ležela a bulela do polštáře."

"Neboj, bude líp. Čeká tě někdo lepší, někdo, kdo bude na vás na obě hodný a bude si vážit toho, že může být s váma."

"Díky JB, ještě že tě mám"

"Miri už musím jít, Lukas čeká. Zítra se za tebou stavím na kafé. Po obědě, až budeš mít klid, jo?" 28A

"Jo, ahoj! Budu se těšit! A ještě jednou dík. Pozdravuj Lukase!"

MIRINDA SE ZA NÍ DÍVÁ. ASPOŇ ŽE ONI JSOU ŠŤASTNÍ! MOC JIM TO PŘEJE. VŠAK LUKAS BÝVAL TAKY PĚKNÝ PROUTNÍK A TEĎ JE ÚPLNĚ JINÝ.... U SRDCE JI PÍCHLO... NE, NEBUDE SI DĚLAT ŽÁDNÉ NADĚJE! TAK NAIVNÍ JAKO TEHDY UŽ NIKDY NEBUDE!

A NEJLEPŠÍM LÉKEM TEĎ BUDE NĚCO SLADKÉHO. OBALÍ SI NERVY A ZAS BUDE HEJ.

Počet komentářů: 25

26. - BRIG A RIVER...

4. září 2010 v 20:12 | Eďa | BARBIŇÁCI

- "Konečně jsi tady, nemohla jsem se dočkat"

BRIG NACHYSTALA NĚJAKÉ OBČERSTVENÍ A HLAVNĚ VÍNO, DNES HO BUDE KAPKU POTŘEBOVAT NA POVZBUZENÍ

- "Sundej si ten klobouk, pokaždé na to zapomínáš..." zasmála se.

- "Časem se polepším, slibuju" směje se rozverně River.

Na setkání s ní se vždycky tak těší.

- "Máš teď na hlavě pěknou helmu"

- "To jsou malé věci..." mumlá a naklání se k polibku.

- "Stejně ti to musím trochu rozcuchat"

- "Hmmm... hned vypadáš líp"

- "To ty jsi nádherná pořád stejně. No... možná víc a víc". Riv má skvělou náladu a nehodlá si ji dnes nechat ničím zkazit. Týden se neviděli a už první pohled na ni mu vlil do žil nový život.

- "Na zdraví, lásko!"

- "Chceš malinké zpestření?"

- "Ty jedna! Nenecháš mě ani na chvilku vychladnout!"

- "Líbí?"

BRIG SE CHVÍLI KROUTILA A PAK TO NEVYDRŽELA A SKOČILA MU DO NÁRUČE. CHCE SI HO JEŠTĚ UŽÍT... CO KDYŽ JE TO NAPOSLEDY...

VLASTNĚ... JE TO NAPOSLEDY! - PŘESVĚDČUJE V DUCHU SAMA SEBE.

- "Jééé, květináč!"

---

- "Víš, chci ti říct něco... něco asi nečekaného..."

KDYŽ USLYŠEL TEN TÓN, ZVÁŽNĚL. CO TO ASI MŮŽE BÝT?

- "Já... já... no... musím odjet."

- "Počkej, kam jdeš? Vždyť jsi mi nic pořádně neřekla!"

- "To důležité víš."

- "Neblázni. Co se děje? Proč by jsi odjížděla? A kam?"

- "Dostala jsem nabídku, kterou jsem neodmítla... pojedu na čas do Francie. Budu tam pracovat pro jednu známého galerii...." pro Pierrovu galerii, dodala v duchu. O tom mu ale vyprávět nebude. Sice to věděla - tušila celou dobu, že není Riverova jediná, ale brala to, že to tak prostě je. Jenže už ji to unavovalo, myslela na to víc a víc, snažila se na sobě nedávat nic znát, ale dost ji to vyčerpávalo... a když se naskytla tahle příležitost, pochopila, že to je jediná možná cesta.

- "Co to je za hloupost lásko?"

- "Žádná hloupost, prostě to tak je. Pojď, půjdeme chvíli na vzduch"

SEDLI SI V PARKU DO TRÁVY. CESTOU TO VŠECHNO PROBRALI A RIVER POCHOPIL, ŽE TO BRIG MYSLÍ VÁŽNĚ. JEŠTĚ, ŽE MÁ TMAVÉ BRÝLE, NIKDO SI NEMŮŽE VŠIMNOUT, JAK SE MU LESKNOU OČI. SNAŽÍ SE TVÁŘIT STATEČNĚ, ALE MUSÍ DO TOHO DÁVAT VŠE, ABY VYPADAL VĚROHODNĚ.

NA ZMRZLINU DÁVNO NEMÁ CHUŤ.

JEŠTĚ POSLEDNÍ POKUS...

- "Prosím... zůstaň..." šeptá zoufale. Srdce mu zběsile skáče.

- "To nejde, Rivere..." šeptá stejně zoufale Brig. Taky je vděčná svým brýlím, že jsou tak tmavé...

- "Tvé rty mají stejnou barvu jako ta zmrzlina, hned bych si dal..." - mělo to znít laškovně, ale hlas se mu zlomil. Představa, že už nikdy neobejme její tělo, neucítí její horký dech a neuslyší ten zvonivý smích...?!

- "Nevydržím to bez tebe... vnášela jsi mi do života tolik světla, tolik radosti, teď najednou nevím, co si bez tebe vůbec počnu."

- "Neříkej to prosím. Už tak je to pro mě jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě!"

CHVÍLI JEN TAK MLČKY LEŽÍ...

BRIG VÍ, ŽE DĚLÁ SPRÁVNĚ, ALE BUDE JÍ DLOUHO, HODNĚ DLOUHO TRVAT, NEŽ SE Z TOHOTO VZPAMATUJE. SRDCE JI BOLÍ, JEN KDYŽ SI TO PŘEDSTAVÍ - CO NASTANE, AŽ TO BUDE SKUTEČNOSTÍ?

V MÍSTECH, KDE SE JEJICH TĚLA SETKÁVAJÍ TO PULSUJE. OBA TO CÍTÍ, ALE ZÁROVEŇ OBA VĚDÍ, ŽE JSOU TO JEJICH POSLEDNÍ DOTYKY.

- "Nikdy, nikdy na tebe nezapomenu."

- "Já na tebe taky ne. Ani to nechci, ani to nejde..."

Počet komentářů: 16

FRANKIE...

15. srpna 2010 v 11:06 | Eďa | FRANKIE STEIN

SAMA NEVÍ, ODKUD PŘIŠLA... PROSTĚ SE JEDNOHO DNE OBJEVILA NA TOMTO PODIVNÉM SVĚTĚ A TEĎ JE TADY.

KRÁSNÁ JAKO PŮLNOČNÍ ÚPLNĚK - TO JE TAKY TO PRVNÍ, NA CO SI ZE SVÉHO, JEN PÁR DNÍ DLOUHÉHO ŽIVOTA PAMATUJE.

KDYŽ SE CHTĚLA PODÍVAT DO ZRCADLA, ZJISTILA, ŽE NEODRÁŽÍ NIC... PROSTĚ JAKO BY VŮBEC NEBYLA.

PROTO ANI NEMŮŽE SVOU ZVLÁŠTNÍ KRÁSU VIDĚT - TY NÁDHERNÉ OČI: JEDNO MODRÉ, JAKO SAMO NEBE A JEHO ODRAZ NA MOŘSKÉ HLADINĚ, DRUHÉ ZELENÉ, JAKO TY LESY, VE KTERÝCH SE CELÉ NOCI POTLOUKÁ.

KDYŽ SE VRÁTILA DOMŮ, ZE SVÉ OBLÍBENÉ NOČNÍ TOULKY

(BYLO PRÁVĚ NOVOLUNÍ)

ZJISTILA, ŽE SE V DOMĚ NĚCO STALO.

NĚKDO TU MUSEL BÝT!

NA STOLE V LOŽNICI JE NACHYSTANÁ SNÍDANĚ.

A DVA POLŠTÁŘKY NA SEZENÍ...

KDE SE TO TU VZALO?

KDYŽ PŘEŠLA DO OBÝVÁKU, VYJEKLA PŘEKVAPENÍM.

NA ZEMI BYLY DÁREČKY A NOVÉ ŠATY A NA STOLE STEJNÉ JÍDLO, JAKO V LOŽNICI!

TY ŠATY JÍ OKAMŽITĚ PADLY DO OKA. ANI SE NESTIHLA MOC ROZMÝŠLET, KDE SE TAM VŮBEC VZALY, A UŽ JE SOUKÁ NA SEBE

JSOU PRO NI JAK DĚLANÉ

KRÁSA!

ŠKODA, ŽE SE NEMŮŽE PODÍVAT DO ZRCADLA:-(

A COPAK TO TADY MÁME? HNED SE VRHÁ NA TU NEJVĚTŠÍ KRABIČKU.

A VYJEKLA PODRUHÉ...

SICE ÚLEK, ALE TEĎ JE TO JINÉ.... ZÁROVEŇ TO PŘEKVAPENÍ.... A ZJIŠTĚNÍ....

PŘI POHLEDU DO JEHO OČÍ VÍ, ŽE TO JE ONO...

ON...

TO JE TA JEJÍ DRUHÁ PŮLKA, KTERÁ JÍ CHYBĚLA A JEJÍ PRÁZDNOTA SE NAJEDNOU ZAPLNILA.

KONEČNĚ NALEZLA TEN SMYSL.

OPATRNĚ HO K SOBĚ VÁBILA...

ALE NEMUSELA, PŘIŠEL BY K NÍ STEJNĚ SÁM.

TAK JAK SE NA TOMTO SVĚTĚ ZJEVILA ONA, PŘIŠEL NYNÍ ON.

JEJÍ WATZIT, JEJÍ DRUHÁ ČÁST.

VÍ, ŽE UŽ BUDOU NAVŽDY SPOLU. JE JEJÍ VŠECHNO.

KDYŽ SE MU ZNOVU PODÍVALA DO OČÍ...

...UVIDĚLA V NICH TY SVÉ. TEĎ UŽ NEPOTŘEBUJE ZRCADLO, UŽ VÍ, KDE SE HLEDAT..

CELÁ ROZECHVĚLÁ NÁHLÝM ŠTĚSTÍM SEDLA NA BEDÝNKU

NA OSTATNÍ DÁRKY ÚPLNĚ ZAPOMNĚLA

TEĎ UŽ SE NEBUDE NOCÍ TOULAT SAMA, MÁ SVÉHO VĚRNÉHO PŘÍTELE...

ZŮSTALI KLIDNĚ SEDĚT A VSTŘEBÁVALI VŠECHNO TO NOVÉ, CO TAK NEČEKANĚ PŘIŠLO.

Počet komentářů: 9

25. - U TINA - 2/2

19. června 2010 v 11:19 | Eďa | BARBIŇÁCI

POKRAČOVÁNÍ PŘEDCHOZÍHO DÍLU

- "Taky se mi líbíš, Tine... Doufám, že je ti jasné, že tohle všechno zůstane jen mezi námi?"

- "Samozřejmě a jsem rád, že to vidíme stejně..."

- "Kdo je tohle? Ta fotka mě zaujala na první pohled?"

- "To je moje "teta", taková "skoromáma" - od malička se o mě starala. Bohužel už nežije a já se tak nikdy nedozvěděl pravdu o svém původu. Tajila to přede mnou, nikdy jsem z ní nedostal ani slovo. Ale jinak to byla zlatá žena. Ale koukat na nás taky nemusí..."

TIN OTOČIL JEJÍ FOTKU. PŘECE JEN HO ZNERVOZŇOVALA. VELMI JI MILOVAL A JEJÍ SMRT JEJ HODNĚ RANILA. NEDOKÁŽE SE PŘED NÍ SOUSTŘEDIT JEN NA NADJINO ÚŽASNÉ TĚLO...

OVŠEM, KDYŽ UŽ JSOU "Z DOHLEDU"...

- "Máš úžasnou vůni... Hned jak ses mi dostala v baru pod nos, věděl jsem, že s tebou musím odejít."

- "Labutí šíje..."

- "Jsi dokonalá..."

- "Dochází mi slova..."

- "Tak už nemluv!"

- "Víš, že jsi první ženská, kterou jsem si sem přivedl?"

- "A víš, že ty jsi můj první chlap po hrozně dlouhé době?"

______________________________________________________________________

*****

______________________________________________________________________

- "Co jsi tím myslela, první chlap po dlouhé době?"

- "No... byla jsem dlouho sama... pořád jsem měla v hlavě jednu dávnou lásku... možná ho znáš, ale jeho jméno ti neřeknu. A nedávno jsem potkala stejně zhrzenou holku. Fakt krásnou a věř tomu nebo ne, přeskočila mezi námi jiskra. Jenže co naplat, chlap mi dost chyběl..."

- "Jo jo, máme své přednosti" zasmál se ješitně Tin.

- "A co, hodláš s ní pokračovat?" vyptává se při focení.

Na tuhle holku chce mít památku.

- "No sama jsem zvědavá, jak jí to řeknu. A co mi na to řekne ona. Nic jsme si neslibovaly. Ale taky bych neměla problém s tím, kdyby s někým strávila noc."

- "Teda, ty jsi číslo!

Když jsi vešla do baru, vypadala jsi překvapeně, když jsi viděla Takeshiho. Znáš ho?"

- "Jeho moc ne, jen od vidění. On mě určitě nezná, většinou si ženských moc nevšímá, co vím... Znám trochu jeho bratra Taka"

- "Takže Takeo je ta tvá dávná láska? No to je gól. Ten svět je fakt malej - když už si sem někoho dovedu, tak to musí být dávná láska bratra mého "šéfa" "

- "No už raději půjdu."

- "Počkej, počkej nechtěl jsem tě nijak ranit."

- "Já vím. Ale stejně už musím jít. Bylo mi s tebou moc fajn. Pokud se zase potkáme někde v baru, můžem si to zopakovat."

- "Takové nabídce se neříká "ne":-)"

- "Těším se, až se znovu potkáme..." POSL

- "Já taky. A teď už jdu za Évou. Měj se!"

Počet komentářů: 5

24. - U TINA 1/2

18. června 2010 v 19:38 | Eďa | BARBIŇÁCI

TIN S NÍ VEŠEL DOVNITŘ....

TAHLE KOČKA SE MU FAKT MOC LÍBÍ, TAKOVÁ ŠELMIČKA TO JE. POTKAL JI V BARU, KDE BYL S TAKESHIM. VYPADALA PŘEKVAPENĚ, KDYŽ JE UVIDĚLA, VÁŽNĚ BY BYL ŘEKL, ŽE SE S TAKESHIM ZNÁ. TEN NA NI ALE NIJAK NEREAGOVAL, A KDYŽ ODEŠEL DOMŮ ZA ELENOU, VYDAL SE TIN K JEJÍMU MÍSTU.

PROHODILI PÁR VĚT A ŠLI ROVNOU K NĚMU...

- "Vítej v mém skromném, staromládeneckém příbytku!"

- "Zapomněl jsem tě ale upozornit, že tu se mnou bydlí ještě jedna kočka...."

- "Je zvyklá trávit tu čas se mnou, tak bude možná problém ji odsud dostat."

- "Mně kočka navíc nevadí" prohodila Nadja dvojsmyslně.

...hned si vzpomněla na Évu... co by tomuhle asi řekla?...

- "Přece by jsi nechtěla, aby na nás zírala!"

- "Raději ji hodím na chodbu"

- "No zjevně se jí nelíbí, že jsem jí zabrala místo. Vypadá, jako by mi nejraději vyškrabala oči."

- "Neboj, už bude pryč. Hned jsem zpět u tebe."

- "Vyfotím si tě, neva? Zapózuješ mi trochu?"

- "To není problém. Když se ti to líbí..."

- "Hmm, líbí..."

- "Další překvápko, ať se ti trochu vyrovnám s účesem:-)"

- "Paráda!

Jen počkej minutku beruško, za chvíli jsem u tebe! Mám pro tebe taky menší překvapeníčko!"

--------------------------------------------------------------------------

- "Co.... co to má znamenat?"

- "To bude nějaké nedorozumění..." koktá ze sebe vyděšená Nadja.

Ten zmetek! Poslal jí sem nějakýho kámoše. Co si o ní myslí?

- Čekám tady jen na Tina. A asi to byla chyba, takže raději mizím."

- "Na takovýhle fórky nemám náladu!"

- "Počkej, Nadjo..."

- "Ne ne ne frajere, vysvětlil sis to hodně špatně!"

- "Neříkal jsem, že mám pro tebe taky překvapení?"

- "Co sis prosím tě myslela? Taky jsem se ti chtěl jen vyrovnat s účesem :-D..""

- Tine! Já tě přerazím!"

V jejím hlase zazněla opravdu obrovská úleva.

TEĎ UŽ TO NEVYDRŽEL A ZAČAL SE SMÁT

- "Ty jsi ohromná! Mohl bych se urazit, jaké máš o mě mínění! Ale aspoň vidím, že se překvápko dokonale povedlo! Jsi úžasná! Mám rád takové dravé šelmy, jako jsi ty. Obzvlášť, když vypadají jako křehké, černé gazely, co na mě koukaj seshora!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

Počet komentářů: 11

23. - U BRIGITTE

9. června 2010 v 21:27 | Eďa | BARBIŇÁCI

BRIG PŘIŠLA DOMŮ Z GALERIE, VE KTERÉ PRACUJE...

ZA CHVÍLI MOŽNÁ PŘIJDE RIVER!

KONEČNĚ HO ZAS UVIDÍ A UCÍTÍ TU JEHO NEODOLATELNOU VŮNI.

NATÁHLA SVÉ UNAVENÉ, ROZBOLAVĚLÉ TĚLO...

TA MINULÁ NOC JÍ DALA TEDY PĚKNĚ ZABRAT.....

NEJEN, ŽE SE MOC NEVYSPALA A V PRÁCI PAK BYLA JAK MÁTOHA, ALE NEMŮŽE SE ANI POŘÁDNĚ HNOUT. INSTALACI NEJNOVĚJŠÍCH DĚL NECHALA RADĚJI NA JINDY...

VZALA SI KOLÁČ, CO KOUPILA CESTOU V OBCHODĚ.

JENŽE NEŽ VLOŽILA DO ÚST PRVNÍ SOUSTO, ZASEKLA SE JÍ RUKA VPROSTŘED POHYBU...

...ZASE SI VYBAVILA TY CHVÍLE S NÍM, TU JEJICH PRVNÍ SPOLEČNOU NOC...

NAJEDNOU ANI NEMOHLA JÍST.

RADĚJI POLOŽILA KOLÁČ ZPĚT NA TALÍŘ.

BUDE LEPŠÍ, KDYŽ SE PODÍVÁ NA TY FOTKY, CO JIM DNES PŘINESL UKÁZAT NĚJAKÝ MLADÝ KLUČINA. NEMĚLA TAM ČAS ANI CHUŤ JE PROHLÍŽET - ALE SLÍBILA TO - A ZÍTRA SI PRÝ PŘIJDE PRO ODPOVĚĎ, JESTLI BUDOU OCHOTNÍ JEHO PRÁCE V BUDOUCNU VYSTAVOVAT.

NO, NENÍ TO VŮBEC ŠPATNÉ...

VLASTNĚ JE DOST PŘEKVAPENÁ. SLOŽKU OD NĚJ VZALA, ANIŽ BY NAHLÍDLA A TEĎ SE NESTAČÍ DIVIT.

... HLAVNĚ TA FOTKA VPRAVO SE JÍ DOST LÍBÍ.

VZALA JI DO RUKY A PROHLÍŽÍ SI JI.

DOKONCE UVAŽUJE, ŽE SI JI KOUPÍ PRO SEBE DOMŮ, ANIŽ BY JI PŘED TÍM VYSTAVOVALA...

JO, JO... ZÍTRA SE S NÍM DOMLUVÍ NA CENĚ.

SLOŽKU ZAS POLOŽILA

KDYŽ USLYŠELA CVAKNOUT DVEŘE.

UŽ JE TADY!

ZLATÍČKO RIVER!

VŽDYCKY NAHODÍ TEN SVŮJ ÚSMĚV, KTERÉMU SE ABSOLUTNĚ NEDÁ ODOLAT A ONA TAJE JAK ZMRZLINA NA SLUNÍČKU.

- "Ahoj lásko! Hmmm, ty už čekáš na pohovce?" neodpustil si se smíchem.

- "Myslíš ty taky na něco jiného?"

_ "Hm, to víš, že jo.."

ALE V HLAVĚ MU NASKOČIL JEJÍ OBRAZ, KDYŽ SI HO TEHDY ODVEDLA K SOBĚ. LEŽELA PŘED NÍM NAHÁ, HODIL PŘES NI JEN PÁSEK Z TĚCH RUDÝCH ŠATŮ, DÍKY KTERÝM SI JÍ VŠIML HNED KDYŽ VPLULA DO MÍSTNOSTI...

...TO BYLA PRVNÍ NOC, KDY NEMYSLEL ANI NA KUMI, ANI NA ÉVU...

BYLA JEN ONA...

ALE STEJNĚ NEČEKAL, ŽE HO TAK POHLTÍ.

- "Víš, Brig... hodně jsem přemýšlel. Zažil jsem opravdu zvláštní ráno a celý den jsem nemyslel na nic jiného, než na tebe a na to, že bych ti měl o sobě něco říct. Jsem pro tebe špatný chlap a ty si mě vůbec nezasloužíš."

- "Nechci ti způsobit nějakou bolest, na to mi na tobě příliš záleží. Ale..."

- "Prosím. Ať mi chceš říct cokoliv, teď ne. Nech to na jindy, tolik jsem se na tebe těšila!"

- "Brig, ale já ti to musím říct! Aby jsi pak nebyla zbytečně zklamaná a nešťastná. Jsem darebák. Co když..."

- "Ne miláčku, teď mi to prostě neřekneš. Nenechám tě. Nechci to slyšet."

- "A co jsi to vůbec za gentlemana, že si nesundáš v místnosti ani klobouk?" otočila.

- "Tohle mi nedělej... nedokážu ti odolávat. Ty to víš a využíváš toho."

Jak jen to dělá? Zase už to ze sebe nedokáže vysypat, už mu jdou myšlenky úplně jinudy.

Zítra, zítra už jí to určitě řekne!

- "Teď už nemluv a raději mě polib, ať tu pusu využiješ nějak smysluplně.."

- "Odhazuji tvůj širák v dáli!" směje se rozpustile.

- "Ty jedna! Zase jsi mě udolala!"

- "Ne, to ty jsi mě udolal! Byl jsi to přece ty, kdo ke mně na večírku přišel. Vůbec ses nezdráhal..."

- "A ani teď ne.

Brig.. snad ti začnu i lásku vyznávat..."

- "Hmmm, tak to si tedy nechám líbit!"

Počet komentářů: 9

22. - RIVER A JEHO NÁVŠTĚVA...

2. června 2010 v 20:31 | Eďa | BARBIŇÁCI

RIVER SE PROBRAL DO KRÁSNÉHO RÁNA. MOC DOBŘE SE VYSPAL... HLAVU MÁ JEŠTĚ PLNOU VZPOMÍNEK NA VÁŠNIVÉ CHVILKY S BRIG.

NEŽ UKLIDIL TRIKO, CO SI PŘED SPANÍM SUNDAL, JEŠTĚ PÁRKRÁT VDECHL VŮNI, KTERÁ NA NĚM PO NÍ ZŮSTALA...

TENHLE DEN SE JISTĚ POVEDE! VENKU SVÍTÍ SLUNÍČKO, A PŘI POHLEDU NA BUDÍK ZJISTIL, ŽE SPAL NEJMÍŇ 10 HODIN.

PÁNI! TO UŽ SE MI DLOUHO NEPOŠTĚSTILO! POMYSLEL SI A ŠEL SI NACHYSTAT ŠPAGETY SE SÝREM A KEČUPEM. VÍC JEHO LEDNIČKA BOHUŽEL NENABÍZELA... NEŽ SE TĚSTOVINY UVAŘILY, STIHL SE OSPRCHOVAT, VŠE VYCHÁZELO PERFEKTNĚ.

NASERVÍROVAL SI TO NA STOLEK, ALE JEHO POHLED JEŠTĚ UPOUTALO JEHO OBLÍBENÉ AUTÍČKO. MÁ POVOLENÉ KOLO, MUSÍ HO UTÁHNOUT DŘÍV, NEŽ NA TO ZAPOMENE.

HRAČKY - AUTÍČKA, VLÁČKY... - TO JE DALŠÍ JEHO SLABOST.

STAČILO PÁRKRÁT OTOČIT ŠROUBOVÁKEM A JE HOTOVO. S RADOSTÍ Z DOBŘE PROVEDENÉ "PRÁCE" SE CHTĚL PUSTIT DO JÍDLA, KDYŽ JEJ V POHYBU ZASTAVIL ZVUK ZVONKU...

KDO TO MŮŽE BÝT? ŽE BY BRIG? SRDCE MU RADOSTÍ POSKOČILO...

JENŽE VE DVEŘÍCH DOSTAL TROCHU SPRCHU...

...KUMI...

- "Kde... kde se tady bereš? Nemáš být náhodou na cestách?"

- "Takeshi chtěl překvapit Elen svým brzkým návratem, tak jsem si řekla, že jim nechám soukromí a vydala se za tebou. Vypadáš zaskočeně... čekal jsi někoho jiného?" rýpla si.

Neušel jí zmatek, který se mihl v jeho obličeji těsně po otevření dveří.

- "Vyrušila jsem tě od snídaně, koukám. Mám zůstat nebo se ti má návštěva nehodí?" má ve zvyku jít rovnou k věci. Na nějaké divadýlka nemá náladu ani náturu.

- "Když jsi mě viděl minule, tak jsi jen hořel. Z mého nenadálého odjezdu jsi byl celkem rozhozený, tak co se stalo za tu chvíli, že se na mě hned nevrhneš jak jsi měl dosud ve zvyku?"

- "Promiň Kumi, opravdu jsi mě zaskočila. Před chvílí jsem teprv vstal a nikoho jsem nečekal, natož tak tebe.."

OPĚT ZVONÍ ZVONEK...

- "Hm, zajímavé. Opravdu nikoho? Tak proč se tváříš tak vyděšeně?"

- "Půjdu se asi raději podívat kdo to je." teď už je River dost nervózní.

Jestli je to Brig, tak fakt neví, co bude dělat.

- "Zlatíčko, slušností je pozvat návštěvu dál." Kumi se vrací její proslulá jízlivost.

- "No tak jdu na to."

MUSÍ JI VIDĚT ZA KAŽDOU CENU!

NĚJAKÝM ŽENSKÝM INSTINKTEM VYCÍTILA, ŽE JE ZA DVEŘMI NĚJAKÁ JEHO MILENKA, JE SI TÍM VLASTNĚ ÚPLNĚ JISTÁ.

KDYŽ RIVER OTEVŘEL DVEŘE, MYSLEL, ŽE HO KLEPNE TEN DEN UŽ PODRUHÉ...

OBÁVAL SE, ŽE BY TO MOHLA BÝT BRIGITTE, ALE NA ÉVU ANI NEPOMYSLEL...

- "Kumi, dovol, aby ti předstvil... Évu. Je to ... moje ... moje..." neví jak dál.

- "Co je tvoje? Milenka? Snoubenka? Přítelkyně? Nebo co?"

- "No měla jsem napřed zavolat. Chtěla jsem s tebou jen mluvit. O samotě..."

- "Jen si pojď sednout drahoušku. Co víš, třeba přijde ještě někdo... U Rivera si očividně nemůže být jeden nikdy jistý..."

- "Tak pověz, kvůli čemu jsi přišla."

- "To je jen mezi námi."

- "Opravdu? Myslím, že když spí s tebou, se mnou a kdo ví s kým ještě, tak se to týká nás všech, ne?"

- "Kumi, prosím tě nech toho."

Začíná se to vyvíjet hodně špatně... Kumi nabírá svou ostrost a Éva je při tom tak citlivá...

- "No tak si to vyjasněme, ne? Ať se pročistí vzduch! Když se nic neřekne, budeme doma ležet a přemýšlet co by, kdyby, atd... Aspoň já tedy rozhodně potřebuji mít jasno."

- "Tohle nemám zapotřebí Rivere. Měla jsem ti napřed zavolat, abychom spolu mohli v klidu mluvit. Ale vždyť ono stejně o nic nejde, tak ať to slyší."

KUMI SE SNAŽILA PŘEDSTÍRAT ZÁJEM O AUTÍČKO, ALE NĚJAK SE JÍ TO NEDAŘÍ... VŽDYCKY BYLA KRÁLOVNOU - TO ONA SI URČOVALA, KDY SE S KÝM UVIDÍ A VŠEM DÁVALA SBOHEM TAKY JEN ONA. A TEĎ TOHLE!

- "Jen ti chci říct, že do tvého harému už nepatřím. Je to příliš bolestivé. Ta minulá akce a dnešní návštěva u tebe mě o tom jen znovu přesvědčily. Mám teď velkou oporu v mé... ehm... ...kamarádce. Trávily jsme ten čas od večírku spolu, no - a dost jsme se sblížily. Je nám spolu dobře a chtěla jsem ti to říct dřív, než se k tobě donesou nějaké drby."

COŽE? TAK ÉVA MU NEPŘIŠLA VYNADAT, ANI BREČET A DĚLAT SCÉNY... ONA MU PŘIŠLA JEN OZNÁMIT, ŽE MÁ ŽENSKOU?

CO JE TOHLE ZA DEN? BUĎ SI Z NĚJ DĚLAJÍ VŠICHNI SRANDU, NEBO SE UŽ ÚPLNĚ ZBLÁZNIL!

- "Prosím Rivere, nechci to ady dál rozebírat...

...děkuji ti za vše hezké a buď prosím šťastný."

- "a vyřeš si ten svůj harém.. čekala jsem tady tu zrzku v červeném, ale vidím, že jich máš víc v zásobě" šeptá mu do ucha, aby Kumi neslyšela. Je jí jasné, že ji naštve.

A taky ... přece jen se chce ještě aspoň jednou nadechnout té jeho opojné vůně...

RIVER NEVÍ, CO SI MÁ O TOM VŠEM MYSLET. VLASTNĚ JE CELKEM DOJATÝ.

VZAL ÉVU ZA RUKU, KDYŽ JI DOPROVÁZEL KE DVEŘÍM.

KUMI VZADU MOHLA PUKNOUT VZTEKY.

- "Mějte se!"

RYCHLE SE ROZLOUČILA. NADJA JI ZCELA UCHVÁTILA, TO ANO. ALE NEDÁVNÉ CITY NEJDOU TAK SNADNO ZAPOMENOUT. KUS TÉ LÁSKY K NĚMU V NÍ ZŮSTANE UŽ NAVŽDY.

RIVER TO CÍTÍ PODOBNĚ. ÉVA BYLA VŽDY ÚŽASNÁ, A TEĎ V JEHO OČÍCH STOUPLA JEŠTĚ VÍC.

PODVÁDĚL JI, TO ANO, ALE NA VĚTŠINU SVÝCH ÚLETŮ HNED DRUHÝ DEN ZAPOMNĚ.

KDEŽTO ÉVA SI V JEHO SRDCI VYDOBYLA SVÉ STÁLÉ MÍSTEČKO.

VRÁTIL SE KE KUMI.

- "Prosím tě, co to mělo znamenat?"

- "To neřeš, lásko. To už se vyřešilo tak nějak samo."

- "Nejsem zvyklá pohybovat se mezi několika ženami, Rivere! Já jsem ta, která s nimi vymetá. A tebe se nemíním jen tak vzdát, rozumíš?"

PŘITISKLA SVÉ HORKÉ RTY NA JEHO, ABY JIMI SVÁ SLOVA ZAPEČETILA.

Počet komentářů: 21

21. - TAKESHI A ELEN

26. května 2010 v 20:34 | Eďa | BARBIŇÁCI

TAKESHI SE VRÁTIL Z CESTY, NA KTERÉ BYL S KUMI A JEŠTĚ JEDNÍM SPOLEČNÍKEM. CHTĚL ELENU PŘEKVAPIT - JEJICH NÁVRAT BYL PŮVODNĚ PLÁNOVANÝ AŽ NA ZÍTŘEK. V TELEFONU SE JÍ O TOM ANI NEZMÍNIL A TĚŠIL SE, AŽ UVIDÍ JEJÍ PŘEKVAPENÝ VÝRAZ.

KDYŽ DORAZILI DOMŮ, VŠIMLI SI HNED V KUCHYNI NA STOLE LEŽÍCÍHO OBALU OD PRÁŠKŮ NA SPANÍ.

Ach jo, chudák Elen, pomyslela si Kumi. JE JÍ STEJNĚ JAKO TAKESHIMU JASNÉ, PROČ TO TAK JE. OD TOHO PÁDU LETADLA ELEN TRNULA HRŮZOU Z KAŽDÉHO JEDNÁNÍ, NA KTERÉ MUSEL LETĚT A PAK SE JÍ MUSEL JEŠTĚ HNED OZVAT, ŽE JE V POŘÁDKU.

KUMI SE RYCHLE PŘEVLÍKLA. POHLEDEM DO ZRCADLA SE UJISTILA, ŽE VYPADÁ DOSTATEČNĚ SEXY A VYDALA SE K RIVEROVI. VÍ, ŽE JI NEČEKÁ - TAKŽE SE JÍ PŘEKVAPENÍ DOKONALE VYVEDE... KDYŽ SPOLU NAPOSLEDY MLUVILI, BYL Z JEJÍHO ODJEZDU DOST ROZMRZELÝ...

TAKESHI ANI NECHODIL DO LOŽNICE, VÍ, KDE HLEDAT. VŽDY, KDYŽ JE PRYČ Z DOMU, TRÁVÍ ELEN NEJVÍC ČASU V JEJÍM OBLÍBENÉM KOUTKU.

A SAMOZŘEJMĚ SE TREFIL.

LEŽÍ TAM POD POKRÝVKOU, HLAVU SCHOVANOU - ASI JÍ PRÁŠKY NEZABRALY TAK RYCHLE, JAK SI PŘÁLA. SKOČIL RYCHLE DO PEKÁRNY. VÍ, ŽE SNÍDANĚ DO POSTELE MILUJE. AKORÁT, ŽE VĚTŠINOU JE CHYSTÁ ONA...

TENTOKRÁT SE ROLE OBRÁTÍ

VYSYPAL PÁR KOLÁČŮ NA TALÍŘ.

SNAŽÍ SE VŠE DĚLAT RYCHLE A HODNĚ TIŠE, ABY JI NEVZBUDIL.

S LÁSKOU VŠE NAARANŽOVAL NA STOLEK

JEŠTĚ NĚCO...

KOUPIL DVA DORTÍKY SE SRDÍČKY

SÁM SI NA TAKOVÉ VĚCI VŮBEC NEPOTRPÍ, ALE KVŮLI NÍ SE PŘEKONÁ, KDYŽ VÍ, JAKOU BUDE MÍT RADOST.

A KDYŽ SE ELEN ZAČALA POD PŘIKRÝVKOU VRTĚT, RYCHLE SE SCHOVAL.

OTEVŘELA OČI...

Ó TA VŮNĚ!

ČERSTVÉ PEČIVO A KÁVA?

NEBO SE JÍ TO ZDÁ?

POHLED NA STOLEK JI OKAMŽITĚ PROBUDIL

ON JE DOMA?

VYBĚHLA DO OBÝVÁKU, DO LOŽNICE, ALE NIKDE HO NENAŠLA

TAKESHI MEZITÍM HONEM "USTLAL"

DOPROSTŘED USADIL MÉĎU OD KUMIKO A ZASE SE SCHOVAL

KDYŽ SE DO MÍSTNOSTI VRÁTILA A UVIDĚLA TO,

MUSELA SE POSADIT...

ASI JÍ NEZBYDE, NEŽ ČEKAT, AŽ SE SÁM OBJEVÍ.

ALE... V DOMĚ NEVIDĚLA VŮBEC NIKOHO...CO KDYŽ SE RADUJE PŘEDČASNĚ?

TAKOVÁ PÉČE U NĚJ NENÍ BĚŽNÁ, I KDYŽ JE FAKT, ŽE OD TÉ UDÁLOSTI SE JEHO CHOVÁNÍ HODNĚ ZMĚNILO

CHYTLA SE ZA HLAVU - CO KDYŽ JE TO JEN KUMI?

JÁ HUSA!

KDYŽ ZAČALA PROPADAT BEZNADĚJI...

OBJEVILY SE NA JEJÍCH OČÍCH RUCE...

TEPLÉ, VELKÉ RUCE, KTERÉ TAK DOBŘE ZNÁ

- "Tak jsem doma, lásko..."

- "Doufala jsem, že jsi to ty!"

- "A kdo jiný by to měl být?" zasmál se.

- "No nechtěla jsem se radovat předčasně, tak jsem si říkala, že je to třeba jen Kumi... A ty dobroty, co jsi nachystal! Jsem tak překvapená, jsi moc hodný! Nemohla jsem zase usnout, tak jsem se těšila na zítřek a doufala, že se nic nestane... Rozhodně bych se neodvážila ani ve snu pomyslet, že mě dnes ráno probudíš ty a vůně snídaně, kterou jsi mi přichystal!"

- "Koupil jsem taky nějakou lahůdku jen pro nás dva."

- "Moc tě miluju Eleno."

- "Já tebe též Takeshi."

- "Nabízím ti mé srdce, chceš?" směje se T. své dvojsmyslné otázce.

- "A já své... I to nepečené"

ELENA DALA DO ÚST KOUSEK OD TAKESHIHO A ON SI VZAL ZAS TEN JEJÍ.

CÍTÍ JEHO JAHODOVÝ DECH...

NEODOLÁ A POLÍBÍ JEJ...

- "Miláčku, uděláme si trochu pohodlí, co říkáš?"

TAKESHI ROZLOŽIL POKRÝVKU NA ZEM, HODIL TAM POLŠTÁŘE A STÁHL JI K SOBĚ.

- "Zas tak pohodlné to pro tebe asi není, co? Podlaha je přece jen dost tvrdá."

- "S tebou bych spala klidně i na trní."

- "Nečekala bych od tebe tolik romantiky."

- "No jo, když tě vidím, nebo jen když na tebe pomyslím, napadají mě samé pro mě bláznivé věci... chci tě prostě vidět šťastnou. Pak jsem šťastný taky."