Únor 2010

8. - DOPISY....

24. února 2010 v 20:14 | Eďa |  BARBIŇÁCI
LUKAS SI SE SITUACÍ, VE KTERÉ SE MOTAL, VŮBEC NEVĚDĚL RADY....
BYLO MU JASNÉ, ŽE UŽ TO MUSÍ NĚJAK VYŘEŠIT - COŽ ZNAMENÁ ŘÍCT PRAVDU. JE VÍCE NEŽ PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE JE NA VÝSTAVĚ TJ A TAKEO VIDĚLI A JAK ZNÁ TAKA, BYL TO JISTĚ JEHO NÁPAD, ABY SE RADĚJI NENÁPADNĚ VYPAŘILI...
JENŽE, CO KDYŽ TO ŘEKLI SPLASH? TAKEO URČITĚ NE, ALE TJ...? NEBO NĚKDO JINÝ? TEHDY, KDYŽ TAM BYLI, MOC NEPŘEMÝŠLEL - DOŠLO MU TO, AŽ KDYŽ BYLO POZDĚ.
TELEFON MĚL TRAPNĚ VYPLÝ, S JB BYL DOMLUVENÝ A S NIKÝM JINÝM MLUVIT NECHTĚL.
I KDYŽ... S Takem BY SE O CELÉ SITUACI PORADIL DOCELA RÁD...

NEJLEPŠÍ BUDE, KDYŽ Splash NAPÍŠE DOPIS.
NA PSANÍ HO SICE NIKDY MOC NEUŽILO, ALE VĚDĚL, ŽE DO OČÍ BY JÍ ZASE NIC NEŘEKL, NEBO BY PLÁCL NĚCO, CO BY HO PAK MRZELO.

SEDL SI A ZAČAL...

7. - U TJ...

17. února 2010 v 20:15 | Eďa |  BARBIŇÁCI
KDYŽ SE TaT VRÁTILI Z VERNISÁŽE, NIČÍM SE MOC NEZDRŽOVALI A HUPLI ROVNOU DO POSTELE. TEN DEN TOHO ZAŽILI, PRAVDA, UŽ DOST...
TJ BYLA ZE SITUACE, JÍŽ SE STALI SVĚDKY, SICE DOST NEŠŤASTNÁ, ALE NECHTĚLA SI TÍM KAZIT CHVÍLE S TAKEM.
OD DOBY, CO SE VRÁTIL, MĚLI OBA VOLNO A CHTĚLI SE VĚNOVAT CO NEJVÍC SOBĚ. ZATÍM SE JIM TO CELKEM DAŘILO.

RÁNO JI PŘEKVAPIL SNÍDANÍ DO POSTELE.
KDYŽ SE NASYTILI JÍDLA I SEBE, OSPRCHOVALI SE, OBLÉKLI A PUSTILI MUZIKU.
TYHLE CHVÍLE POHODY SI NENECHAJÍ NIČÍM KAZIT.


TJ MÁ NA SOBĚ SVÉ OBLÍBENÉ, POHODLNÉ ŠATY. TAKEO JI V NICH ZBOŽŇUJE - JE V NICH TAKOVÁ "OBLEČENÁ-NEOBLEČENÁ", PRO NĚJ VELMI SEXY. PŘIVEZLA SI JE Z TAHITI, UCHOVÁVALI DÍKY NIM NĚKOLIK KRÁSNÝCH VZPOMÍNEK NA NOCI PLNÉ VÁŠNĚ, KTERÉ TAM SPOLU PROŽILI.
SLEDUJE HO, JAK SE ZAMYŠLENĚ DÍVÁ Z OKNA. JE TAK KRÁSNÝ!

VALENTÝN...

14. února 2010 v 12:47 | Eďa |  CULLENOVI
Zdálo se jako zázrak, že tam je, jeho paže na mě stále čekaly.
Natáhl se ke mně a moje srdce se neklidně rozbušilo.

"Vítej zpátky," zašeptal....

NA PLESE....

11. února 2010 v 20:02 | Eďa |  CULLENOVI
.....Mezitím jsme dorazili na místo; Rosaliin červený kabriolet zastiňoval všechna auta na školním parkovišti. Mraky byly dnes tenké, daleko na západě jimi pronikalo pár slunečních paprsků.
Vystoupil a obešel auto, aby mi otevřel dveře. Natáhl ruku.
Seděla jsem paličatě na sedadle, paže založené na prsou. Cítila jsem skrytý pocit zadostiučinění - parkoviště bylo zaplněné lidmi ve společenském oblečení: svědkové. Nemohl mě silou vytáhnout z auta, jak by to jistě udělal, kdybychom byli sami.
Povzdechl si. "Když tě někdo chce zabít, jsi statečná jako lev - a pak když se někdo zmíní o tanci…" Zavrtěl hlavou.
Polkla jsem. Tanec.
"Bello, nedovolím, aby se ti něco stalo - ani aby sis sama ublížila. Ani na okamžik tě nepustím, slibuju."
Zamyslela jsem se nad tím a najednou jsem se cítila mnohem líp. Viděl mi to na obličeji.
"No vidíš," řekl něžně, "nebude to tak zlé." Sklonil se a objal mě paží kolem pasu. Vzala jsem ho za druhou ruku a nechala se zvednout z auta.
Pevně mě držel kolem pasu a podpíral mě, jak jsem se belhala ke škole.
------------------------------------
-------------------------------
---------------------------------------------
---------------------------------
Edwardovy paže se kolem mě ovinuly, jak začala další písnička. Bylo to trochu rychlé tempo na pomalé tancování, ale to mu, zdá se, nevadilo. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a byla jsem spokojená.

6. - NA VÝSTAVĚ...

10. února 2010 v 20:14 | Eďa |  BARBIŇÁCI
TAKEO S TJ PŘIŠLI DO MÍSTNOSTI - ANI NEVĚDĚLI, KAM DŘÍV S OČIMA..

- "Teda, podívej! No ten je zajímavý! A obrovský - ten musel dát práce. Sám jsem ještě nedostal odvahu, pustit se do něčeho tak velkého. Je vidět, že ti mladí jsou plní nadšení, dávají do toho spoustu energie" rozplýval se Tak.
-"I ty můj optimisto," zahihňala se TJ. V takových chvílích Takea milovala snad ještě víc než jindy (jestli to vůbec víc šlo), když plný nadšení horoval o něčem, co ho zaujalo. A jeho toho zajímalo tolik...
Chodil na každou výstavu v okolí, o které se dozvěděl. Velmi podporoval mladé umělce. Navíc sám maloval, takže ho to bralo o to víc.

5. - TJ A TAKEO VENKU

3. února 2010 v 20:14 | Eďa |  BARBIŇÁCI
KDYŽ LUK SE SPLASH ODMÍTLI NÁVRH TAKEA A TJ JÍT S NIMI VEN, ROZHODL Tak, ŽE KDYŽ JIM I POČASÍ VYCHÁZÍ VSTŘÍC, VEZME SÁŇKY, POTÁHNE NA NICH TJ A DOVEZE JI NA JEDNO ROMANTICKÉ MÍSTEČKO...
JE TO ZVLÁŠTNÍ KAMENNÁ STAVBA, KTERÁ SE KAŽDOU ZIMU OBALÍ LEDEM A SNĚHEM A VYPADÁ PAK VELMI TAJUPLNĚ.
NĚKTEŘÍ TVRDÍ, ŽE TU V NOCI STRAŠÍ. ALE ONI SEM JDOU VE DNE, TAKŽE SE NENÍ ČEHO BÁT.
PŘESTOŽE JE NA VRCHOLU KOPCE, Z NĚKTERÝCH MÍST NENÍ VŮBEC VIDĚT A KROMĚ PÁR MÍSTNÍCH O NÍ VÍ JEN MÁLOKDO.
NAVÍC JE Z JEDNÉ STRANY OPLOCENÁ. ZA PLOTEM UŽ JE SOUKROMÝ POZEMEK, DÍKY KTERÉMU VEDE AŽ NAHORU UDRŽOVANÁ CESTA.

TAKEO SE NEOBTĚŽOVAL ZDRŽOVÁNÍM SE NA DLOUHÝCH SERPENTINÁCH A TJ NA SÁŇKÁCH TÁHL ROVNOU NAVRCH, CESTA NECESTA...
DOST SE U TOHO ZAPOTIL, ALE CHTĚL, ABY UŽ BYLI NA MÍSTĚ. DOBŘE SI VŠIML, ŽE TJ SI TOHO NA SEBE NEVZALA PŘÍLIŠ, TAKŽE HROZILO, ŽE BY JÍ MOHLA BÝT ZIMA DŘÍV NEŽ SE DOSTANOU NAHORU.

V JEDNOM MÍSTĚ ZASTAVILI - MUSELI SE DOSTAT PŘES POTOK. BYL SICE UZOUNKÝ, ALE VODA TAM VALILA PROUDEM.. HNED TOHO VYUŽILI A ZAČALI SE OBJÍMAT. RUKAVICE JIM PŘEKÁŽELY VE VYCHUTNÁVÁNÍ SI SVÝCH DOTEKŮ, TAK JE SUNDALI A POLOŽILI NA SÁŇKY. JENŽE CO ČERT NECHTĚL, OMYLEM JE PŘEVRHLI DO POTOKA. RUKAVICE HNED UPLAVALY, STIHLI ZACHYTIT JEN SÁŇKY.
TAKEO SE CHTĚL HNED VRÁTIT, ALE TJ UŽ BYLA ZVĚDAVÁ, KAM ŽE JI TO CHTĚL VYTÁHNOUT, TAK TRVALA NA TOM, ŽE BUDOU V CESTĚ POKRAČOVAT. NAKONEC HO PŘEMLUVILA .
KDYŽ BYLI NA MÍSTĚ, BYL Tak CELÝ ZADÝCHANÝ, ALE NADŠENÍM BEZ SEBE.
POČASÍ BYLO JAK NA PŘÁNÍ A LEDOVO-SNĚHOVÁ KRÁSA SE V SLUNCI ÚŽASNĚ TŘPYTILA.