NA PLESE....

11. února 2010 v 20:02 | Eďa |  CULLENOVI
.....Mezitím jsme dorazili na místo; Rosaliin červený kabriolet zastiňoval všechna auta na školním parkovišti. Mraky byly dnes tenké, daleko na západě jimi pronikalo pár slunečních paprsků.
Vystoupil a obešel auto, aby mi otevřel dveře. Natáhl ruku.
Seděla jsem paličatě na sedadle, paže založené na prsou. Cítila jsem skrytý pocit zadostiučinění - parkoviště bylo zaplněné lidmi ve společenském oblečení: svědkové. Nemohl mě silou vytáhnout z auta, jak by to jistě udělal, kdybychom byli sami.
Povzdechl si. "Když tě někdo chce zabít, jsi statečná jako lev - a pak když se někdo zmíní o tanci…" Zavrtěl hlavou.
Polkla jsem. Tanec.
"Bello, nedovolím, aby se ti něco stalo - ani aby sis sama ublížila. Ani na okamžik tě nepustím, slibuju."
Zamyslela jsem se nad tím a najednou jsem se cítila mnohem líp. Viděl mi to na obličeji.
"No vidíš," řekl něžně, "nebude to tak zlé." Sklonil se a objal mě paží kolem pasu. Vzala jsem ho za druhou ruku a nechala se zvednout z auta.
Pevně mě držel kolem pasu a podpíral mě, jak jsem se belhala ke škole.
------------------------------------
-------------------------------
---------------------------------------------
---------------------------------
Edwardovy paže se kolem mě ovinuly, jak začala další písnička. Bylo to trochu rychlé tempo na pomalé tancování, ale to mu, zdá se, nevadilo. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a byla jsem spokojená.


"Cítíš se líp?" škádlila jsem ho.
"Ani ne," řekl lakonicky.
"Nezlob se na Billyho," povzdechla jsem si. "Jen si o mě dělá starosti kvůli Charliemu. Není to nic osobního."
"Já se nezlobím na Billyho," opravil mě úsečně. "Ale jeho syn mě otravuje."
Odtáhla jsem se, abych se na něj podívala. Jeho obličej byl velmi vážný.
"Proč?"
"Zaprvé, přinutil mě porušit slib."
Zírala jsem na něj zmateně.
Pousmál se. "Slíbil jsem, že tě dneska večer nepustím," vysvětloval.
"Aha. No, já ti odpouštím."
"Díky. Ale je tu ještě něco," zamračil se Edward.
Trpělivě jsem čekala.
"Řekl, že jsi hezká," pokračoval konečně a mračil se jako kakabus. "To je prakticky urážka, vzhledem k tomu, jak ti to dneska sluší. Jsi mnohem víc než krásná."
Zasmála jsem se. "Možná jsi trochu zaujatý."
"V tom to určitě není. Navíc mám vynikající zrak."
Znovu jsme kroužili, moje nohy na jeho, jak mě tiskl k sobě.
"Vysvětlíš už mi konečně důvod toho všeho?" zeptala jsem se.
Napřed se na mě zmateně podíval a pak změnil směr, vytáčel mě davem k zadním dveřím tělocvičny.....
------------------------------------------------
.....Jakmile jsme osaměli, vzal mě do náruče a nesl mě temným školním areálem,...
.....až došel k lavičce ve stínu stromů. Posadil se tam a houpal mě v náručí.
Měsíc už vyšel, byl vidět skrze průsvitné mraky a Edwardův obličej bledě zářil v jeho bílém světle. Edward měl rty semknuté a tvářil se ustaraně.
"Tak o co tu jde?" naléhala jsem tiše.
Ignoroval mě, zíral nahoru k měsíci.
"Zase stmívání," zamumlal. "Další konec. Bez ohledu na to, jak je den dokonalý, vždycky musí skončit.""Některé věci skončit nemusí," zamumlala jsem skrz zuby, okamžitě napjatá.
Povzdechl si.
"Přivedl jsem tě na stužkovací slavnost," řekl pomalu, konečně odpovídaje na mou otázku, "protože nechci, abys o něco přišla. Nechci, aby ti moje přítomnost cokoliv brala, pokud tomu mohu zabránit. Chci, abys byla člověk. Chci, aby tvůj život pokračoval, jako kdybych já zemřel v roce devatenáct set osmnáct, jak jsem měl."
Zachvěla jsem se při jeho slovech a pak jsem hněvivě zavrtěla hlavou. "V jakém podivném paralelním rozměru bych já kdy šla na stužkovací slavnost z vlastní svobodné vůle? Kdybys nebyl tisíckrát silnější než já, nikdy bych nedovolila, aby ti tohle prošlo."
Krátce se usmál, ale oči měl smutné. "Nebylo to tak zlé, sama jsi to říkala."
"To proto, že jsem byla s tebou."
Na chvilku jsme mlčeli; díval se na měsíc a já jsem se dívala na něj. Přála jsem si, abych mu nějak dokázala vysvětlit, že mě ten obyčejný, normální lidský život skoro nezajímá"Povíš mi něco?" zeptal se a podíval se na mě s lehkým úsměvem.
"Už jsem ti někdy něco nepověděla?"
"Jenom mi slib, že mi to povíš," trval na svém a usmíval se.
Věděla jsem, že toho budu téměř okamžitě litovat.
"Dobrá."
"Zdála ses upřímně překvapená, když jsi zjistila, že tě beru sem," začal.
"Byla jsem," přerušila jsem ho.
"Přesně," souhlasil. "Ale musela jsi mít nějakou jinou teorii… jsem zvědavý - proč sis myslela, že tě tak strojím?"
Ano, okamžitá lítost. Našpulila jsem rty a váhala s odpovědí.
"Nechci ti to říct."
"Slíbilas to," namítl.
"Já vím."
"V čem je problém?"
Věděla jsem, že si myslí, že mi brání obyčejné rozpaky.
"Myslím, že tě to rozzlobí - nebo rozesmutní."
Obočí se mu stáhlo, jak si to promýšlel.
"Pořád to chci vědět. Prosím!"
Povzdechla jsem si.
Čekal."No… předpokládala jsem, že jde o nějakou… událost.
Ale nenapadlo mě, že to bude nějaká banální lidská záležitost… stužkovací slavnost!" ušklíbla jsem se.
"Lidská?" zeptal se bezvýrazně.
Zachytil se klíčového slova.
Sklopila jsem pohled na své šaty a pohrávala si v prstech s kouskem šifonu.
Mlčky čekal.
"Dobře," vyhrkla jsem. "Takže jsem doufala, že sis to třeba rozmyslel… že mě nakonec přece jen změníš."
Přes obličej mu přeběhl tucet emocí.
Některé jsem poznala: hněv… bolest… a pak se zdálo, že se sebral a zatvářil se pobaveně.
"Ty sis myslela, že je to událost, kdy se vyžaduje společenský oděv, ano?" žertoval a dotkl se přitom klopy svého smokingového saka.
Zamračila jsem se, abych skryla své rozpaky.
"Nevím, jak tyhle věci fungují. Mně se to alespoň zdá rozumnější než stužkovací slavnost."
Pořád se usmíval.
"To není legrace," řekla jsem.
"Ne, máš pravdu, není," souhlasil a jeho úsměv pohasl. "Radši bych to ovšem považoval za vtip, než abych věřil, že to myslíš vážně."
"Ale já jsem vážná."
Zhluboka si povzdechl. "Já vím. A opravdu to chceš?"
Do očí se mu vrátila bolest. Kousla jsem se do rtu a přikývla.
"Tak rozhodnutá, aby tohle byl konec," zamumlal téměř pro sebe, "aby tohle byl soumrak tvého života, ačkoliv tvůj život sotva začal.
Jsi odhodlaná všeho se vzdát."
"Není to konec, je to začátek," nesouhlasila jsem šeptem.
"Já za to nestojím," řekl smutně.
"Pamatuješ, když jsi mi řekl, že se nevidím taková, jaká doopravdy jsem?" zeptala jsem se a zvedla obočí. "Zjevně trpíš stejnou slepotou."
"Já vím, co jsem."
Povzdechla jsem si.
Ale jeho těkavá nálada se přesunula na mě. Našpulil rty a jeho oči byly zkoumavé. Dlouho se mi díval do obličeje.
"Takže teď jsi připravená?" zeptal se.
"Ehm," polkla jsem. "Ano?"
Usmál se a pomalu naklonil hlavu, až se mi jeho studené rty otřely o kůži těsně pod koutkem čelisti.
"Právě teď?" zašeptal a jeho dech mi studeně vanul na krk. Proti své vůli jsem se zachvěla.
"Ano," zašeptala jsem, aby se mi hlas nestačil zlomit. Kdyby si myslel, že blufuju, byl by zklamaný. Ale já už jsem se rozhodla a svým rozhodnutím jsem si bylo jistá. Nezáleželo na tom, že mám tělo ztuhlé jako prkno, ruce zaťaté v pěsti, dýchání nepravidelné…Temně se zachechtal a odklonil se. Opravdu se zatvářil zklamaně.
"Přece nemůžeš vážně věřit, že bych se tak snadno poddal," nadhodil výsměšným tónem.
"Dívka může snít."
Povytáhl obočí. "O tomhle ty sníš? Že z tebe bude netvor?"
"Ne tak docela," řekla jsem a zamračila se, jaké slovo použil. Netvor, to snad ne. "Hlavně sním o tom, že už s tebou budu napořád."
Jeho výraz se změnil, zjihl a zesmutněl nad lehkou bolestí v mém hlasu.
"Bello." Konečky prstů mi zlehka přejížděl po rtech. "Já s tebou zůstanu - to ti nestačí?"
Usmála jsem se pod jeho dotykem. "Jen prozatím."
Zamračil se nad mou zarytostí. Nikdo dnes večer nechtěl ustoupit. Zhluboka vydechl, znělo to skoro jako zavrčení.

Pohladila jsem ho po tváři. "Podívej," řekla jsem. "Miluju tě víc než cokoliv na světě. To nestačí?"
"Ano, to stačí," odpověděl s úsměvem. "Stačí to navždy."
A sklonil se .........a znovu mi přitiskl....
.....studené rty....
.....na krk.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nauriel nauriel | Web | 11. února 2010 v 22:04 | Reagovat

Jo, je to super to číst i s obrázky. Jako komiks  :-). Máš to opět moc hezky nafoceno. Taky jsem chtěla udělat pár fotek, jakože z plesu, když už mají ty hadříky, ale nebudu se opičit  ;-) (kdo zaváhá, nežere  :-D ). Stejně by to asi nedopadlo tak dobře, jako u Tebe  :-) . Z čeho jsi udělala tu bandáž? Černá látka a izolačka? Jinak oblečení jsou skvěle, Edowi oblek sekne a Belle šaty moc sluší  8-) .

2 edita edita | 11. února 2010 v 22:29 | Reagovat

Jé no vidíš, chystala jsem se na to od doby, co si oblékl Edward oblek... což je dost dlouho :-x  :-D a měla jsem původně v plánu, že se inspiruji filmem - vymyslela jsem si kulisy... atd.... jenže v hlavě jsem to pak předělala tolikrát, že už se mi do toho ani nechtělo. A když jsem se konečně rozhodla, že je vyfotím, tak jsem chtěla zas podle knížky. Kulisy jsem neměla nachystané žádné, ale byla nálada na focení, tak jsem musela najednou hodně zaimprovizovat:-D Taky na těch fotkách kromě nich nic jiného není:-D Bandáž jsem udělala z jakéhosi pouzdra na kreditku nebo co to bylo a obalila izolačkou.  Edward má oblek od Rhetta a kravatu od Mary Jane a Bella měla na sobě obleček od panenek Teen trends. A fotečky udělej, ono jich není nikdy dost:-))

3 nauriel nauriel | Web | 12. února 2010 v 6:40 | Reagovat

[2]: Hlavně že ses rozhodla, jak píšeš, foteček není nikdy dost. Vzhledem k tomu, že jsme u Tebe zvyklí spíš podle knížky, tak jsi udělala dobře. Nejradši mám tu větu, jak se jí Edward ptá, jestli si myslela, že to vyžaduje společenský oděv  :-D . Stran toho focení, oni dva jsou přeci to nejdůležitější, tak tam toho okolo ani moc mít nemusíš. Ještě jedna věc. Z čeho máš tu lavku? Já jsem hrozná co, všechno musím vědět  :-x  ;-) . Jinak jsem si zase zaobdvivovala, jak je máš hezky přemalovaný. To těm mým nehrozím, maluju strašně  :-D . Ale mě se líbí i tak jak jsou. Nebo bych brala přemalbu od Noela, ta poslední byla dokonalá  :-).

4 Mária Mária | Web | 12. února 2010 v 7:46 | Reagovat

Jeeej, to je KRÁSNE :-) Bude aj nejaké pokračovanie :-D ?
Tá bandáž je úplne super, keby sa Nauriel neopýtala z čoho je tak som stále v tom, že je to originál O_O Myslela som, že si ju zohnala treba na Ebay :D

5 ldas1 ldas1 | 12. února 2010 v 12:06 | Reagovat

Krasne nafocene. Uz jsem se na ne tesila. Je sranda, ze i kdyz vim, ze Jacoba nemas, tak jsem cekala, ze se tam objevi:-D Myslis, ze ho ma Tonner taky v planu? Ja o tom nikde nic nenasla :-(

6 edita edita | 12. února 2010 v 12:37 | Reagovat

[3]: Děkuji:-) Ha ha, lavička je z dřevěného obalu na víno. Kdysi před lety jsem v tom dostala láhev, bylo to na zavěšení, tu šňůrku jsem vytáhla a zbyla lavička. Opravdu využívám co se dá.  :-D No panenku - jakoukoliv - od Noela bych taky brala... Ale vím, že se u něj budu jen kochat. Holt stojej opravdu dost korunek (dolarů) :-D
[4]: Děkuju:-) No zas časem nějaký výňatek z knížky bude. Ale nesmím opomíjet ještě ostatní Tonnerečky a hlavně mi teď hodně času zabírají dvanáctipalcovky. Teď mám zrovna správnou náladu na focení, ale nemám čas, zítra je tu fašank, přijede návštěva, tak musím uklízet. Jak jsme byli teď na hromadě, tak jsem na to neměla energii abych lítala po baráku, tak dnes, když už je mi dobře, doháním resty :-D
[5]: Děkuju:-) No Jacoba jsem myslela, že dají do prodeje v únoru a ono nic. Ale Hanka Capricornix dala na diskuzi odkaz, tak můžete mrknout, jak bude asi vypadat.
http://twilight-movie.org/home/2010/02/meet-the-jacob-black-doll/

7 lda1 lda1 | 12. února 2010 v 13:58 | Reagovat

Diky za odkaz :-)

8 Be-rus-ka Be-rus-ka | 12. února 2010 v 19:44 | Reagovat

Prave vcera jsem prolog docetla. MAs to pekne nafocene. Edwarda mas uplne nadherneho. Moc jsem se na tyhle fotky tesila. Doufam, ze je sem das casteji. Uplne jsem se dostala do te atmosfery. Mas to lepsi jak ve filmu. Prvni co me napadlo, jak jsem tu nakoukla bylo : Juuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu,  :-)

9 be-rus-ka be-rus-ka | 13. února 2010 v 0:18 | Reagovat

Harley Ken. Vypada lip nez prototyp. Tak toho musis mit...

http://www.flickr.com/photos/edwardsfrozenheart/4351744593/

10 nauriel nauriel | Web | 13. února 2010 v 20:23 | Reagovat

[9]: TAky jsem na něj koukala. Je úžasnej. Za to ta barbie co je s ním se mi moc nelíbí. Na promo byla hezčí. Ale ji nechci, hlavně že on je fešák  :-D

11 edita edita | 14. února 2010 v 13:03 | Reagovat

[7]: Už je u cherishedfriends taky ukázaný.
[8]: Děkuju, dnes je zas pár foteček Edíka s Bellou, při té Valentýnské příležitosti:-)Harley Ken vypadá dost dobře. Mně se sice o něco víc líbil na ofic. fotkách, ale beru ho i takhle:-D Děkuju za odkaz.
[10]: Ta Barbie mě taky vůbec nezajímá. Je teda hezká, to jo, ale nemusím ji mít doma. I když její obleček by se hodil:-)

12 viva80 viva80 | E-mail | Web | 14. února 2010 v 20:15 | Reagovat

Krása, ta lavička je super, líbí se mi, jak vždycky z nějakých domácích potřeb stvoříš něco takového O_O  :-D , prostě super;-).

13 edibjd edibjd | 14. února 2010 v 21:24 | Reagovat

[12]:  :-D Děkuju. Nic jiného mi ani nezbývá. Pořád pokukuju po nějakým nábytku pro tyto panenky, ale když si spočítám, že za jednu lavičku bych měla půl nové panenky, tak si to vždycky rozmyslím a raději vymyslím něco doma, i když to není tak pěkné - ale poslouží to na tu chvíli dobře:-)

14 nauriel nauriel | Web | 15. února 2010 v 8:17 | Reagovat

Poslouží to skvěle. Já doma bohužel takové super věci nevedu a když už si na něco vzpomenu, tak to stejně nenajdu. Máme tady totiž takovýho malýho stěhovacího maniaka, takže když něco hledám, jsem vždycky na mrtvici  :-D

15 WTF? WTF? | 23. ledna 2012 v 23:24 | Reagovat

Mocinky moc se mi to líbilo.. je to strašně pěkňoučké. Ale nechápu to..

16 Janča Janča | Web | 13. února 2015 v 11:04 | Reagovat

jééé Cullenovi, to jsem ráda že je vidím v Tonner provedení. Mám je moc ráda, mám Mattel Edwarda a chystá se ke mě ještě Emmet, ale mám blog, kde vytváří svoji rodinku takových napůl upírů, můžeš se přijít podívat :-D  :-D

17 edibjd edibjd | Web | 14. března 2015 v 11:18 | Reagovat

[16]: Píše mi to, že blog nebyl nalezen :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama