CULLENOVI

VALENTÝN...

14. února 2010 v 12:47 | Eďa
Zdálo se jako zázrak, že tam je, jeho paže na mě stále čekaly.
Natáhl se ke mně a moje srdce se neklidně rozbušilo.

"Vítej zpátky," zašeptal....

NA PLESE....

11. února 2010 v 20:02 | Eďa
.....Mezitím jsme dorazili na místo; Rosaliin červený kabriolet zastiňoval všechna auta na školním parkovišti. Mraky byly dnes tenké, daleko na západě jimi pronikalo pár slunečních paprsků.
Vystoupil a obešel auto, aby mi otevřel dveře. Natáhl ruku.
Seděla jsem paličatě na sedadle, paže založené na prsou. Cítila jsem skrytý pocit zadostiučinění - parkoviště bylo zaplněné lidmi ve společenském oblečení: svědkové. Nemohl mě silou vytáhnout z auta, jak by to jistě udělal, kdybychom byli sami.
Povzdechl si. "Když tě někdo chce zabít, jsi statečná jako lev - a pak když se někdo zmíní o tanci…" Zavrtěl hlavou.
Polkla jsem. Tanec.
"Bello, nedovolím, aby se ti něco stalo - ani aby sis sama ublížila. Ani na okamžik tě nepustím, slibuju."
Zamyslela jsem se nad tím a najednou jsem se cítila mnohem líp. Viděl mi to na obličeji.
"No vidíš," řekl něžně, "nebude to tak zlé." Sklonil se a objal mě paží kolem pasu. Vzala jsem ho za druhou ruku a nechala se zvednout z auta.
Pevně mě držel kolem pasu a podpíral mě, jak jsem se belhala ke škole.
------------------------------------
-------------------------------
---------------------------------------------
---------------------------------
Edwardovy paže se kolem mě ovinuly, jak začala další písnička. Bylo to trochu rychlé tempo na pomalé tancování, ale to mu, zdá se, nevadilo. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a byla jsem spokojená.

V JÍDELNĚ...

30. listopadu 2009 v 10:51 | Eďa
....A pak zvonění oznámilo oběd. Jak jsem vyskočila ze své židle a chvatně nahrnula učebnice do tašky, můj oživlý výraz musel Jessiku trknout.
"Ty s námi dnes sedět nebudeš, viď?" uhodla.
"Myslím, že ne." Nemohla jsem si být jistá, že mi Edward zase nevhodně nezmizí.
Ale za dveřmi učebny španělštiny, opřený o zeď - svou krásou podobný řeckému bohu - stál Edward a čekal na mě.

EDWARD A BELLA II.

19. října 2009 v 20:46 | Eďa
Můžu ti něco ukázat?" zeptal se a najednou mu v očích plálo vzrušení.
"Co mi chceš ukázat?"
"Ukážu ti, jak já se pohybuju v lese." Viděl můj výraz. "Neboj, budeš naprosto v bezpečí, a dostaneme se k autu mnohem rychleji." Jeho ústa se zkroutila do toho pokřiveného úsměvu tak krásného, že se mi srdce skoro zastavilo.

EDWARD A BELLA

14. října 2009 v 16:54 | Eďa

TAK SE EDWARD DOČKAL...


BELLA PŘICESTOVALA...
"A tak se lev zamiloval do jehňátka..."

ČEKÁNÍ...

10. října 2009 v 13:23 | Eďa
EDWARD BYL NA KRÁTKÉM LOVU...
NECHTĚL NIKAM DALEKO, STÁLE ČEKAL, AŽ SE BELLA PROBERE. NECHTĚL TEN OKAMŽIK V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ PROŠVIHNOUT.
UŽ KDYŽ VCHÁZEL DO DOMU, VĚDĚL, ŽE ŽÁDNÁ ZMĚNA ZATÍM NENASTALA

RENESMÉ, ROSALIE A EDWARD VENKU

2. října 2009 v 14:10 | Eďa
EDWARD S ROSALIÍ A RENESMÉ SE VYDALI NA LOV2MÍSTO TOHO SE ALE POŘÁD JEN POPICHOVALI...

"Tak co, Rose, zvládneš tam vyskočit i s Nessie na rukou?" - smál se Edward

RENESMÉ, ROSALIE A EDWARD

28. září 2009 v 14:43 | Eďa
EDWARD, ROSALIE (SNAD PROMINETE MODRÉ OČI...) A NOVOROZENÁ RENESMÉ
ROSALIE SE KONEČNĚ DOČKALA, KDYŽ NE ZA ŽIVOTA, ALESPOŇ JAKO TETA
 
 

Reklama